Proč není na Blízkém východě tolik obětí covidu-19?

V Libanonu zemřelo na silnicích od 15. března více lidí, než kolik usmrtil koronavirus. V Palestině byl počet úmrtí na covid-19 výrazně nižší než v Izraeli. V Saúdské Arábii, která má 33 milionů obyvatel, zabila epidemie stejně tolik lidí jako v Norsku s jeho pěti miliony obyvatel. Tak bychom mohli pokračovat. Na arabském Blízkém východě se stejně jako v Africe tolik obávaná krize nekonala. Nicméně koncem února, kdy bylo jasné, že se epidemie neomezí na Čínu, všechny signály svědčily o opaku.

Sousedství monarchií Perského zálivu s Íránem, hlavním ohniskem infekce v této oblasti, nedostatky syrského, libanonského a iráckého zdravotnictví a demografie Egypta se zdály být živnou půdou pro šíření epidemie. Znepokojení zvyšovalo i to, že v regionu jsou mnohá místa s nízkými hygienickými standardy, kde lidé žijí v těsné blízkosti, ať už jde o palestinské tábory, syrské vysídlence nebo migrující dělníky, ale také o věznice, často plné odpůrců režimu.

Důvody, proč tato časovaná bomba nakonec neexplodovala, jsou ještě málo známé. Pozorovatelé přicházejí s různými hypotézami. Všichni se však víceméně shodují v tom, že svou roli sehrála relativní rychlost, s níž místní úřady, vědomy si zranitelnosti obyvatelstva, přijaly karanténní opatření.

Saúdská Arábie například již 26. února, kdy v království ještě nebyl nikdo nakažen, zavřela přístup do svatých mešit v Mekce a Medíně. V Libanonu se již 2. března, dva týdny předtím, než tak učinila Francie, zavřely školy, a to v době, kdy bylo v zemi jen 15 nakažených covidem-19. Během několika dní byly uzavřeny bary, noční podniky a restaurace. Totální karanténa byla vyhlášena sice až 15. března, ale země již více než týden dodržovala bezpečnostní opatření.

V Jordánsku se ve městě Irbíd na severu země konala 13. března svatba s několika stovkami hostů a několik desítek osob se při ní nakazilo. O čtyři dny později však úřady vyhlásily zákaz vycházení, jehož porušení znamenalo vězení, a to přispělo k přetržení řetězce nákazy.

V některých zemích mohly sehrát svou roli místní faktory. Rozkouskování Předjordánska zdí a izraelské vojenské zátarasy, které v běžných časech zpomalují dopravu, nepochybně šíření epidemie zpomalily. Blokáda Pásma Gazy částečně vysvětluje to, že na tomto území bylo k 7. květnu registrováno jen 20 případů nemoci.

Saúdská Arábie nepochybně těžila ze zkušenosti s bojem proti chorobě MERS, způsobené předchozím typem koronaviru, kterou zvláště šířili velbloudi. Tato nemoc, která se objevila v roce 2012 a dál se šíří, ale již velmi pomalu, vedla do konce února k úmrtí 871 osob, z nichž polovina pocházela ze Saúdské Arábie. Také Egypt byl vždy křižovatkou šíření epidemií, takže země je pokud jde o prevenci dobře vyzbrojena.

Zbývá mnoho otázek. Zkracují teplo a vlhko životnost viru, jak to naznačují některé studie? Je možné předpokládat, že region s covidem-19 skutečně skoncoval? V Egyptě a v zemích Perského zálivu nadále roste denní počet nakažených. V Jemenu, v dějišti mnoha sanitárních krizí, je epidemie možná ve svých počátcích. Vzhledem k tomu, že země má tři lékaře na 10.000 obyvatel a velmi omezené testovací kapacity, nejsou oficiální údaje příliš věrohodné.