Brutální metoda zachraňující životy. Před sestřelením amerických F-15 se piloti katapultovali, hrozí jim doživotní problémy

Rozhodnutí o katapultáži patří k těm nejtěžším v životě pilota, přesto na něj bývá často jen několik málo sekund. Každé váhání může být fatální; studie naznačují, že opožděná reakce zvyšuje riziko úmrtí až o 23 %. Jakmile se však proces spustí, tělo je vystaveno přetížení, kterému se běžný člověk nemá šanci ubránit. Zatímco většina lidí ztrácí vědomí už při 5G, kdy srdce přestává pumpovat krev do mozku, při výstřelu ze stíhačky působí na pilota síla odpovídající až dvacetinásobku zemské přitažlivosti (20G).

Samotné sedadlo je z letadla vymrštěno takovou silou, že posádka zrychluje až o 200 metrů za sekundu na druhou. Tento brutální impuls je nezbytný k tomu, aby se pilot dostal do bezpečné výšky, ve které se může otevřít padák. Moderní systémy sice mají více než 95% úspěšnost přežití, pokud jsou použity ve správných parametrech, ale u katapultáží v nízkých výškách pod 150 metrů klesá šance na přežití k 50 %.

I když pilot samotný výstřel přežije, jen málokdy vyvázne bez zranění. Statistiky ukazují, že vážná traumata se objevují u téměř 30 % případů. Nejčastějším typem jsou zlomeniny páteře, které postihují až 42 % katapultovaných. Extrémní vertikální síla totiž způsobí prudké stlačení meziobratlových disků a obratlů, zejména v přechodu mezi hrudní a bederní páteří.

Dalším nebezpečím je takzvaný náraz větru (windblast). V momentě, kdy pilot opustí kokpit, narazí do něj vzduch rychlostí, která může dosahovat až 600 uzlů (přes 1100 km/h). Tento nápor je tak silný, že může strhnout masku i vybavení. Ztráta kyslíkové masky ve vysoké výšce pak vede k hypoxii – nedostatku kyslíku v mozku, který paralyzuje schopnost pilota racionálně uvažovat a zajistit si vlastní přežití po dopadu.

Kromě mechanických sil hrozí i zranění způsobená střepinami z překrytu kabiny nebo troskami letadla, které mohou zasáhnout měkké tkáně, krk či vnitřní orgány. Pokud se padák otevře správně, přichází další šok v podobě prudkého škubnutí. Tento náhlý pokles rychlosti může zlomit žebra, vykloubit ramena nebo způsobit bolestivá zranění v oblasti třísel způsobená bezpečnostními popruhy.

Samotné přistání je zodpovědné za téměř polovinu všech zranění, přičemž nejčastěji trpí nohy a chodidla. Pokud pilot uvízne na padáku v korunách stromů, čelí riziku tzv. traumatu ze zavěšení. V této pozici se krev hromadí v dolních končetinách a srdce ji nedokáže pumpovat zpět do mozku, což může vést k bezvědomí i smrti během krátké doby.

Doba zotavení pro piloty, kteří projdou tímto drastickým zážitkem, se pohybuje od jednoho týdne až po šest měsíců. Přes všechna zmíněná rizika zůstává katapultáž mnohem bezpečnější variantou než pokus o přežití v padajícím stroji. Pro šestici členů posádek z Kuvajtu byl výstřel z letadla sice děsivou zkušeností, ale zároveň jedinou šancí, jak se vrátit domů.