Celý proces je postavený na hlavu. Trumpovo nekonvenční jednání o konci války může mít vysokou cenu

Během několika málo dnů se americký prezident Trump pokusil otřást základy tradiční diplomacie způsobem, který je pro většinu profesionálních diplomatů i bezpečnostních analytiků mimořádně zneklidňující. Upozornil na to americký list New York Times.

Nejprve přijal ruského prezidenta Putina na vysoce medializovaném summitu na Aljašce, který doprovázela pompézní ceremonie a symbolika červeného koberce. Následně, o pouhé čtyři dny později, svolal do Bílého domu ukrajinského prezidenta Zelenského a s ním i sedm nejvyšších představitelů evropských mocností, aby společně projednali možnosti ukončení války na Ukrajině.

Zatímco oficiálně mělo jít o diplomatický průlom, ve skutečnosti je výsledek těchto jednání stále nejasný. Podle četných diplomatických zdrojů je však zřejmé, že forma opět zvítězila nad obsahem, a že namísto reálného pokroku může být celý proces dokonce kontraproduktivní.

Trump zcela rezignoval na standardní strukturu mezinárodních vyjednávání, která předpokládá nejprve důkladné technické a expertní přípravy, jejichž výstupy následně přebírají a schvalují političtí lídři. V tomto případě však prezident Spojených států celý proces obrátil naruby. 

Spektakulární gesta předběhla strategii a konkrétní závazky zůstávají v nedohlednu. Jak upozorňují odborníci na bezpečnostní politiku, stále chybí jakékoli podrobné návrhy bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, stejně jako ujasnění, jaké územní kompromisy, pokud vůbec nějaké, by mohly být akceptovatelné.

Přesto Trump nadále vystupuje s neztenčeným sebevědomím. „Myslím, že Putin je unavený válkou,“ prohlásil během úterního rozhovoru pro stanici Fox News. Tato slova pronesl pouhých několik hodin poté, co ruské ozbrojené síly zaútočily masivní vlnou 270 dronů na ukrajinskou infrastrukturu. Zatímco americký prezident veřejně uvažuje o možné letecké podpoře evropským spojencům, Moskva opakovaně a kategoricky odmítá přítomnost jakýchkoli zahraničních jednotek v blízkosti svých hranic.

Zvláště znepokojivá je proměnlivost prezidentova přístupu. V průběhu jediného týdne nejprve pohrozil Moskvě „tvrdými důsledky“ v případě, že nepřistoupí na příměří, jen aby následně přijal ruský požadavek jednat bez podmínky zastavení bojů. Sankce, o nichž se spekulovalo jako o hlavním nástroji nátlaku, byly nahrazeny rétorikou o Putinově údajné připravenosti jednat. Kritici upozorňují, že tím Trump ustupuje bez reálné protihodnoty a zanechává Ukrajinu v nejistotě.

„Tohle je nejtěžší úkol, ačkoli jsem si myslel, že to bude snadné,“ přiznal Trump v rozhovoru. Odborníci však varují, že problém není v obtížnosti úkolu, ale ve způsobu jeho uchopení. „Těžko si lze představit diplomatický plán, který by probíhal tak chaoticky,“ uvedl Charles Kupchan, bývalý poradce pro evropské záležitosti při Radě národní bezpečnosti. „Je to zmatek,“ podotkl.

Trump však dál tlačí na to, co prezentuje jako osobní mírovou misi – a podle mnohých pozorovatelů i jako kampaň za Nobelovu cenu míru. Jeho tisková mluvčí Karoline Leavittová označila prezidentův postup za „nutnou změnu oproti status quo“ a dodala, že díky jeho úsilí „se po letech smrtelného patu konečně hýbe“.

Přes tuto rétoriku však zůstává řada klíčových otázek otevřených. Není jasné, jak budou definovány bezpečnostní záruky, jaké území je předmětem jednání, ani zda je Putin skutečně připraven jednat tváří v tvář se Zelenským, jak tvrdí Trumpova administrativa. Rusko pokračuje v bojích, a příměří, tedy tradiční předpoklad jakéhokoli vyjednávacího rámce, nadále chybí.

Bez srozumitelně stanoveného rámce, jednotného diplomatického postupu a reálných záruk hrozí, že Trumpova iniciativa skončí nikoliv udržitelným mírem, ale další destabilizací již tak křehké situace. A pokud se mír mění v show, může být jeho cena pro Ukrajinu i pro transatlantické spojenectví velmi vysoká.