Co se stane, až vyprší ultimátum? Ani americká armáda nedokáže zničit íránskou infrastrukturu, varují experti

Vojenští experti a analytici oslovení stanicí BBC však upozorňují, že se prezident těmito hrozbami vmanévroval do slepé uličky. Podle nich není v silách americké armády fyzicky zlikvidovat každý most v zemi, která je svou rozlohou srovnatelná s jednou třetinou kontinentálních Spojených států. Ačkoliv USA znají přesné souřadnice jaderných zařízení a strategických uzlů, identifikace a zničení tisíců menších cílů v tak krátkém časovém úseku je logisticky téměř nemožné.

Bývalí představitelé ministerstva obrany USA označují Trumpův záměr za „herkulovský úkol“ s nejistým výsledkem. Panují pochybnosti, zda by takto masivní úder měl kýžený strategický efekt. Podle expertů se zdá, že prezident pouze stupňuje verbální hrozby v marné snaze pohnout diplomatickým kormidlem ve prospěch Washingtonu, aniž by měl pro své sliby reálné operační krytí.

Z právního hlediska navíc Trumpovy hrozby narážejí na mezinárodní normy. Cílené útoky na civilní infrastrukturu, která přímo neslouží k vedení bojů, mohou být podle právních expertů klasifikovány jako válečné zločiny. Prezident však tyto obavy na pondělní tiskové konferenci rezolutně odmítl. Pro něj je prioritou silové řešení, které má Teherán donutit k okamžité kapitulaci u vyjednávacího stolu.

Zatímco likvidace všech mostů je nereálná, útok na energetický sektor se jeví jako proveditelnější scénář. Většina íránských elektráren a rafinérií se nachází ve třech pobřežních provinciích – Búšehru, Chúzestánu a Hormozgánu. Podle Miada Malekiho z Nadace pro obranu demokracií by úder na tyto regiony odřízl režim od příjmů z ropy i od přístupu k Perskému zálivu, což by pro Teherán znamenalo drtivou ránu.

Viceprezident J. D. Vance v Budapešti potvrdil, že USA již zaútočily na vojenské cíle na ostrově Chark, přes který proudí 90 % íránského exportu ropy. Vance zdůraznil, že Spojené státy mají v záloze nástroje, které dosud nepoužily, ale prezident nebude váhat je aktivovat, pokud Írán nezmění své chování. Bílý dům musel následně mírnit spekulace, že by tyto „nástroje“ mohly zahrnovat i jaderný úder.

Americká administrativa doufá, že vyhlídka na totální ochromení země vyvolá v íránské populaci tlak na režim, aby uzavřel mír. Analytici jsou však skeptičtí. Íránci se s výpadky elektřiny a nefunkční energetikou potýkali již před začátkem války v únoru. Další blackouty tak pro teheránské vedení pravděpodobně nebudou dostatečnou motivací k tomu, aby po týdnech neúspěšných nepřímých jednání náhle ustoupilo.

Samotná vyjednávání jsou v tuto chvíli v rukou Trumpových blízkých spolupracovníků, jako jsou Steve Witkoff a Jared Kushner. J. D. Vance má do procesu vstoupit až v momentě, kdy bude dohoda na dosah. Obě strany však zůstávají v zásadních otázkách – jako je budoucnost jaderného programu a kontrola nad strategickými vodami – stále na hony vzdáleny.

Kritici postupu Bílého domu namítají, že stupňování agrese nemusí vést k cíli. Íránské vedení za šest týdnů bojů prokázalo vysoký práh bolesti. Pro ajatolláhy totiž tento konflikt není jen regionální přetahovanou, ale existenčním bojem o přežití samotného režimu. V takové situaci bývá ochota ke kompromisům pod tlakem bomb minimální.

Trump navíc riskuje, že útoky na energetiku zkomplikují jeho vlastní cíl – plné zprovoznění Hormuzského průlivu. Pokud dojde k totální destabilizaci íránského pobřeží, chaos v regionu může ceny ropy vyhnat do ještě extrémnějších výšin.