EU a USA připravují rozsáhlý desetiletý plán prosperity na obnovu Ukrajiny za 800 miliard dolarů

Strategie obnovy je rozdělena na okamžitou stodenní operační fázi a dlouhodobý finanční rámec sahající až do roku 2040. Klíčovým pilířem je investice ve výši 500 miliard dolarů, kterou mají v příštím desetiletí společně zajistit EU, USA a mezinárodní instituce jako Světová banka či MMF. Evropská komise navíc plánuje vyčlenit dalších 100 miliard eur ze svého příštího sedmiletého rozpočtu počínaje rokem 2028, což by mělo prostřednictvím záruk odemknout soukromé investice v hodnotě dalších 207 miliard eur.

Spojené státy v tomto plánu figurují nikoliv pouze jako dárce, ale jako strategický ekonomický partner a „kotva důvěry“. Washington plánuje zřídit speciální investiční fond pro rekonstrukci Ukrajiny se zaměřením na strategické sektory, jako jsou těžba kritických nerostných surovin, modernizace energetické sítě, infrastruktura a technologie. Na přípravě plánu se podílejí i špičky amerického byznysu a poradci, včetně zástupců investičního gigantu BlackRock nebo blízkých spolupracovníků prezidenta Donalda Trumpa, jako jsou Jared Kushner a Steve Witkoff.

Zásadní překážkou zůstává pokračující válka, která odrazuje soukromý kapitál. Místopředseda společnosti BlackRock Philipp Hildebrand upozornil, že pro penzijní fondy a velké institucionální investory je prakticky nemožné investovat do aktivní válečné zóny. Podle něj musí být proces přísně fázován a skutečný příliv soukromých peněz nastane až po úplném utichnutí zbraní. Dokument proto zdůrazňuje, že „plán prosperity“ není vojenskou mapou, ale ekonomickým projektem pro postkonfliktní éru.

Souběžně s ekonomickou obnovou dokument prosazuje zrychlenou cestu Ukrajiny do Evropské unie. Přestože oficiální termín nebyl v textu výslovně potvrzen jako závazný, maďarský premiér Viktor Orbán po seznámení s dokumentem prohlásil, že EU cílí na rok 2027. Orbán se proti celému plánu ostře ohradil a označil jej za „atomovou bombu“ pro evropskou ekonomiku, přičemž varoval před obrovským zadlužením, které by takto masivní financování vyžadovalo.

Ruská strana v souvislosti s těmito plány a probíhajícími rozhovory v Abú Dhabí přišla s vlastním pojmem „formula z Anchorage“. Odkazuje tím na srpnový summit v Aljašce a tvrdí, že mezi Putinem a Trumpem došlo k tajné dohodě o územním uspořádání. Kreml se snaží interpretovat tuto fiktivní formuli jako uznání svých nároků na Donbas, čímž se pokouší vmanipulovat západní vyjednavače do defenzivy a prezentovat Ukrajinu jako stranu, která brání míru.

Realita summitu v Anchorage však byla odlišná. Donald Trump tehdy zdůraznil, že k žádné dohodě nedošlo, a následně dokonce zvýšil tlak na Rusko prostřednictvím sankcí. Analytici se shodují, že ruské trvání na „formuli z Anchorage“ je dezinformační taktikou, která má zakrýt neochotu Moskvy ke skutečným ústupkům. Rusko se snaží vytvořit zdání, že parametry míru jsou již předjednány s Washingtonem bez ohledu na postoje Kyjeva či Bruselu.

Investiční plán pro Ukrajinu je postaven na pěti hlavních pilířích: zvýšení produktivity, integraci do jednotného trhu EU, masivních investicích, koordinaci dárců a nezbytných reformách. Evropská komise trvá na tom, že finanční podpora bude přísně podmíněna pokrokem v boji proti korupci a reformou soudnictví. Pro USA je zase prioritou zapojení amerických firem do obnovy ukrajinského průmyslu, což má zajistit, že prostředky vynaložené na obranu země se v budoucnu vrátí skrze ekonomickou spolupráci.

Napětí kolem financování a politické budoucnosti Ukrajiny podtrhuje rostoucí rozdíly v přístupu jednotlivých aktérů. Zatímco Washington a Brusel se snaží připravit půdu pro stabilitu a prosperitu, Moskva využívá diplomatickou mlhu k prosazování svých maximalistických cílů. Budoucnost 800miliardového plánu tak nyní závisí na tom, zda se podaří v rámci probíhajících trilaterálních jednání v Emirátech dosáhnout alespoň základní shody na zastavení palby.

Dosavadní průběh jednání naznačuje, že cesta k „prosperitě“ bude dlouhá a plná překážek. Ukrajina sice vítá příslib masivních investic i vidinu vstupu do EU, ale zároveň se obává bezpečnostních záruk, které by zabránily Rusku v obnovení agrese.