Nová éra v EU: Bude Juncker vládnout tvrdou rukou?

Nástupem nové sestavy eurokomisařů v zásadě končí proces "institucionální obměny" evropských institucí, započatý už v květnu ve volbách do Evropského parlamentu. Úplně poslední krok přijde ve chvíli, kdy v prosinci v čele Evropské rady, vrcholných schůzek EU, vystřídá dosavadního "unijního prezidenta" Hermana Van Rompuye někdejší polský premiér Donald Tusk.

Volby do europarlamentu, které nakonec na celoevropské úrovni vyhrály strany sdružené v Evropské lidové straně (EPP), letos přinesly několik novinek. Poprvé zafungovala pravidla lisabonské smlouvy o reformě unijních institucí, a poprvé evropské strany voličům nabídly celoevropské lídry kandidátek. Pro ně se vžil německý výraz "Spitzenkandidaten". Za EPP jím byl - ačkoliv to možná mnozí čeští voliči KDU-ČSL či TOP 09 vůbec nezaznamenali - právě Juncker.

Pro končící Barrosův tým byla v minulých pěti letech největší výzvou hluboká ekonomická krize a s ní spojené otázky například zdravotního stavu bank eurozóny a podobně.

Jak ale bývá obvyklé v napjatých dobách, byly to vlády a premiéři a prezidenti, kdo na krizi hledal odpověď a kdo měl nakonec zásadní slovo v rozhodování o klíčových otázkách, například k podobě bankovní unie.

Stejně byla komise v narůstající zahraničněpolitické krizi kolem Ukrajiny postupně z centra rozhodování vytlačena významnými politiky z velkých evropských metropolí. "Juncker se tento trend pokusí otočit," míní ředitel výzkumu bruselského Střediska evropské politiky (EPC) Janis Emmanoulidis.

Junckerově komisi může podle Emmanoulidise k posílení rozhodovací funkce velmi pomoci velká koalice proevropských sil v europarlamentu. Kromě EPP Junckerovu komisi podporují socialisté z frakce S&D a také menší liberální frakce Alde. Naopak konzervativní ECR dlouhodobě varuje před politizací komise, která má podle ní být především "nestranným strážcem" evropských pravidel.

Nový šéf komise ve snaze rozbít zavedený systém odborných a často nespolupracujících "přihrádek" či agend vytvořil skupinu silných místopředsedů. Většinou se jedná o bývalé premiéry, jeho pravou rukou bude uznávaný bývalý ministr zahraničí Frans Timmermans z Nizozemska.

Tito místopředsedové by měli koordinovat práci týmu komisařů v jednotlivých klíčových oblastech. Podle unijních smluv jsou si však členové komise mezi sebou rovni a tak Juncker zdůrazňuje potřebu jejich "kolegiální" spolupráce.

Komise, v níž Česko reprezentuje Věra Jourová, a Juncker sám zdůrazňují několik klíčových úkolů. Prvním je posílení nepříliš přesvědčivého ekonomického růstu EU jako celku i eurozóny. Zmiňovány jsou také otázky budování energetické unie, tedy snížení závislosti na dovozech surovin z Ruska, jednání o rozsáhlé obchodní smlouvě s USA, otázky spojené s migrací a podobně.

Po relativním posílení protievropských uskupení napříč kontinentem v květnových eurovolbách je ale před komisí ještě jeden, obecnější cíl. Juncker si je potřeby obnovit důvěru občanů EU v unii i její instituce podle všeho dobře vědom.