Sjednocení Německa v roce 1990 vyvolalo paniku. Co musel Berlín slíbit?

"V roce 1990 jsem jako premiér jezdil do Paříže, do Washingtonu, do Londýna, abych vysvětlil, jaké cíle si my východní Němci spojujeme se sjednocením. Že neusilujeme o regionální dominanci, ale že se chceme stát součástí Evropy a NATO," řekl poslední východoněmecký premiér Lothar de Maiziére.

Podle něj ale přesto panovaly obavy, že sjednocené Německo bude příliš silné a bude se chtít rozpínat východním směrem. "Museli jsme proto ujistit, že podporujeme, aby se naši východní sousedé stali součástí evropského integračního procesu. Zavázali jsme se tehdy, že se postaráme o to, aby se mohli stát členy Evropské unie co nejdřív," řekl de Maiziére.

"Jsem přesvědčen, že bez naší snahy by v roce 2004 nedošlo k velkému rozšíření unie o Polsko, Česko a další země," řekl. "Samozřejmě jsme je nemohli podporovat hospodářsky, NDR byla tehdy v bankrotu a odkázaná na materiální pomoc ze západního Německa. Ale myslím, že jsme přesto přinesli příspěvek přinejmenším v politické rovině," dodal.

De Maiziére také podotkl, že podporu pro členství středoevropských zemí v evropských strukturách vnímal jako morální povinnost sjednoceného Německa. "Měli jsme vůči těmto zemím historický dluh, protože to byly oběti nacistické agrese za druhé světové války," řekl. "Já osobně jsem cítil zvláštní dluh ještě vůči Československu, protože se NDR podílela na sovětské invazi v roce 1968, která zničila tamní reformní úsilí," doplnil.

Hlavním právním předpokladem znovusjednocení Německa byl tehdy existující článek číslo 23 Základního zákona (fakticky se jednalo o ústavu) Spolkové republiky Německo, který stanovil, že se ke Spolkové republice může připojit jakákoliv země demokratickým přijetím právě Základního zákona svými občany/volenými zástupci. Tímto způsobem se jako dvanáctá spolková země k SRN připojil Sárský protektorát pod názvem Sársko. Stejný postup byl již od 1949 navrhován pro připojení západního Berlína, což ale nebylo možné pro jeho zvláštní status, jehož dodržování si vynucovaly vítězné velmoci z druhé světové války.

V NDR bylo obnoveno pět spolkových zemí, kterými byla původně v letech 1949 až 1952 tvořena (v roce 1952 proběhla v NDR správní reforma, kdy byly spolkové země zrušeny a nahrazeny okresy, těmito obnovenými zeměmi byly Braniborsko, Durynsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko a Sasko-Anhaltsko).

Západní Berlín se svým zvláštním statusem byl sjednocen s teritoriem východního Berlína, který nebyl zařazen do teritoria z žádné z obnovených spolkových zemí.

Dne 3. října 1990 zanikla Německá demokratická republika a 6 nových spolkových zemí (Berlín, Braniborsko, Durynsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko a Sasko-Anhaltsko) se připojilo ke Spolkové republice Německo.