Budoucnost Francie? Totální islamizace. Spisovatel provokuje šokující knihou

Vyšší metafora či nová protimuslimská provokace? Kniha Soumission (Podrobení), jejíž titul se odvolává na překlad slova "islám", které znamená podřízení se Bohu, vyvolává vyhraněné reakce. Stejně tak je tomu u jejího autora, kterého kritika zbožňuje, ale jeho odpůrci veřejně pranýřují.

Tento román politické fikce "bude mezníkem v dějinách myšlení, který označí vznik, či návrat, tezí krajní pravice v (takzvané) vysoké literatuře," brojí proti novince ředitel levicového deníku Libération Laurent Joffrin.

Naopak podle konzervativního filozofa Alaina Finkielkrauta spisovatel Houellebecq dokazuje, že má oči otevřené a že se nenechává zastrašit politiky a médii. Popisuje podle něj budoucnost, která není jistá, ale docela dobře možná.

"Používám to, že vzniká strach. Lidé přitom dost dobře neví, z čeho ten strach pramení, zda je to z krajní pravice či z muslimů. Vše zůstává ve stínu," řekl médiím Houellebecq, laureát Goncourtovy ceny za rok 2010, která je nejcennějším francouzským literárním oceněním.

Soumission začíná v roce 2022 na konci možného druhého mandátu socialistického prezidenta Françoise Hollandea. V názorově rozdělené Francii šéf smyšlené francouzské islámské strany Muslimské bratrstvo Mohammed Ben Abbes poráží předsedkyni Národní fronty Marine Le Penovou ve druhém, rozhodujícím kole prezidentských voleb díky podpoře levicových a pravicových formací. Nová muslimská hlava státu prosazuje patriarchát, polygamii, nošení závoje, návrat žen do domácností, zákaz svobody vyznání a přechod k islámu.

Spisovatelem načrtnutý možný vývoj vyvolává prý "velký smích" u politologa Philippea Brauda, který pokládá zvolení muslimského prezidenta ve Francii za "naprosto nepravděpodobné".

Islám, který je druhým náboženstvím v zemi, má tři až čtyři miliony věřících, což je jen deset procent obyvatel Francie. Toto číslo se nebude zvyšovat, přestože se zvyšuje přistěhovalectví, tvrdí profesor Braud z pařížského ústavu politických věd.

Zlom v migraci z arabských zemí do Evropy představovaly demonstrace označované jako Arabské jaro. Události Arabského jara vyvolaly masivní přesun obyvatelstva, které ale směřovalo spíše do sousedních arabských států než do Evropy. Nárůst legální migrace po roce 2010 pokračoval podobným rostoucím tempem jako v minulých letech, přičemž oblíbenou hostitelskou zemí nadále zůstává Francie, následovaná Itálií, Španělskem a Německem. Došlo ale k nárůstu nelegální migrace a žadatelů o azyl. Například v roce 2011 narostl počet imigrantů z Tuniska o 92,5 %, z Libye o 76 % a ze Sýrie o 50 %.

K ochranným opatřením se uchýlila i Evropská komise, když v dubnu 2011 její předseda Barroso navrhl finanční podporu tuniským úřadům, aby spolupracovaly při navrácení nelegálních migrantů do země a prevenci migrace. V září stejného roku pak Evropská komise zavedla Regional Protection Programme v Egyptě a v Tunisku, který měl za cíl přesunout management uprchlíků do zemí původu.

Imigrace je po Arabském jaru nadále podporována pouze v případě studentů. Speciálně pro státy jižního Středomoří byl navýšen rozpočet pro program Erasmus Mundus, a to k financování stipendií a výzkumu na období výuky v Evropské unii, informuje server muslimove.cz.