Evropa nad propastí? Čelíme fatální výzvě, varuje analytička

V Řecku jde o další osud Evropy

"V jakém světě to ale žijeme? Skutečně evropské vlády a instituce Evropské unie věří, že mohou spustit bouři, jakou by grexit nepochybně znamenal, a klamat sami sebe v přesvědčení, že se krize eurozóny konečně přežene, pokud Řecko jednoduše odejde? Pokud tomu skutečně věří, pak Evropa náměsíčně kráčí do zapomnění," varuje analytička.   

"A nejen to. grexit by měl nedozírné důsledky pro krizi na Ukrajině. Řecká a ukrajinská krize jsou spojené. V obou případech jde o legitimitu EU řešit krize, které mají dopad na schopnost EU a jejích 28 lídrů myslet a jednat strategicky. V obou jde o evropské zahraniční ambice, pokud tedy nějaké existují. V obou jde o EU jakožto jednotný a silný blok ochotný provést dlouhý tah a podpořit Ukrajinu a Řecko, které potřebují dlouhodobé reformy. Ty by měly zbavit obě země endemické korupce a zlikvidovat, či alespoň co nejvíce omezit zákeřnou smyčku, kterou oligarchové uvázali okolo politických systémů v obou státech," nastiňuje Dempseyová.   

"Jde o nastolení pravidel vládnutí, transparenci a odpovědnost. Pokud EU v případě Řecka - člena EU i NATO - selže, jak si pak vůbec může poradit s Ukrajinou? Netřeba říkat, že Rusko bude velmi bedlivě sledovat, jak EU bude obě krize řešit a bude zkoumat, jak by mohlo využít stávající nejednotu bloku ve vlastní prospěch. Putin vyjádřil Řecku své sympatie a v pondělí telefonoval s (řeckým premiérem Alexisem) Tsiprasem. Tyto sympatie se však nezměnily v nabídku ruské finanční pomoci. Rusko má své vlastní hospodářské problémy," připomíná expertka.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.    

"Poslední věcí, kterou Rusko chce, je silná, politicky a hospodářsky integrovaná EU. Pokud se Řecku nezabrání v odchodu z eurozóny, pak si EU může umýt ruce nad jakoukoliv další politickou a ekonomickou integrací. Koneckonců myšlenkou a nevyhnutelná logikou měnové unie bylo posílit politickou a ekonomickou integraci," konstatuje politoložka.

Vše záleží na Německu

"Řecká krize ve své podobě ukázala jak národní vlády a národní zájmy stále více získávají pozici na úkor myšlenky evropanství či společného pohledu. Během této dlouhé krize řecký radikálně levicový premiér Alexis Tsipras, ani evropští lídři, především německá kancléřka Angela Merkelová a její ministr financí Wolfgang Schauble, nikdy nedebatovali o tom, jak by Grexit zabrzdil evropskou integraci, nemluvě o škodách napáchaných na mezinárodní reputaci EU," uvádí Dempseyová.

"Pozice Merkelové je pochopitelná, ale ne neomluvitelná. Musela zvážit důvěryhodnost EU na jedné straně a německé veřejné mínění, které je stále více antiřecké a neochotné půjčit Řecku více peněz, pokud Tsipras neskousne kulku a neprovede dlouhodobé strukturální reformy. Merkelová však není velkým příznivcem evropské integrace. Pokud k něčemu skutečně došlo od roku 2005, kdy se stala kancléřkou, pak k tomu, že se Německo stále posouvá od neochvějného zastánce větší integrace Evropy k artikulování zájmů národních vlád," míní analytička.  

"Schaubleho pozice je větší záhadou. Pokud vezmeme v potaz jeho promyšlené projevy, které v průběhu let pronesl, je hluboce oddán evropské politické a hospodářské integraci. Nyní se však jeho víra v budoucí Evropu jako silný, jednotný a integrovaný blok zařadila na druhé místo za snahu přimět Řecko k přijetí tvrdých úsporných opatření s cílem zajistit důvěryhodnost eura. Je extrémně obtížné předvídat, zda v řeckém tisku tolik démonizovaný Schauble - jako by snad byl sám nějak zodpovědný za řecké závratné hospodářské potíže - dokáže nalézt způsob, jak Řecko udržet. Pokud Řecko zůstane součástí eurozóny, přičemž slíbí zavést hluboké reformy, pak se může jednat o Schaubleho moment, kdy začne na Merkelovou tlačit, aby změnila svou evropskou politiku," přemítá politoložka.

"Tato dlouhá a hořká řecká krize možná může být k něčemu dobrá. Konkrétně k tomu, že Německo a další země eurozóny využijí řeckou krizi k oživení a prokázání potřeby další hospodářské, politické a dokonce i fiskální integrace. Řecká krize ukazuje, proč nastal čas toto učinit namísto ztráty pozic ve prospěch rostoucího počtu euroskeptických a populistických stran, které raší napříč Evropou (vyjma Německa). Bude to vyžadovat enormní vedení ze strany Berlína. A nyní není vůbec jisté, zda se Merkelová této výzvy chopí," uzavírá komentář.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.