Jako na horské dráze: Syrská rodina skončila v nejrasističtějším městě

Habašíovi dostali instrukce, aby nasedli na vlak z Berlína do Saské Kamenice. Tam zjistili, že jejich novým domovem je odpudivé zařízení obehnané vysokým plotem s ostnatými dráty.

V Saské Kamenici ale jejich útrapy neskončily. Úřady jim sdělily, že azylové středisko je plné, a museli přes noc čekat na autobus, který je nakonec dopravil do Heidenau, které je jedno z nejrasističtějších měst v Německu. "Pořád říkám své matce, že už brzy to tady budeme mít za sebou a zase začneme žít," říká Rím Habašíová (19). "Je to tu vážně nesnesitelné," dodává.

Život tam je nejhorší pro matku Chavlu Karímovou, která neustále přemítá, zda učinila dobře, když své děti vyvezla ze Sýrie. Než vypukla syrská občanská válka, svůj den v Damašku začínala poslechem své oblíbené libanonské zpěvačky Fajrúz, udělala si silné kafe a pak budila své čtyři děti do školy. Teď vstává spolu se 700 dalšími uprchlíky po noci na polním lůžku do chladného rána a dne zaplněného nečinností.

Zdroj: YouTube

V úterý ráno se asi 80 mužů řadilo do fronty, aby obdrželi týdenní kapesné ve výši asi 30 eur (zhruba 800 korun). Poblíž zkolabovala těhotná žena a odvezla ji záchranka. Desítka dětí seděla za stolem pod javorem a hrála si s bublifukem.

Čtyřiačtyřicetiletá Chavla Karímová je napjatější a sklíčenější než její děti. Kvůli nedostatku spánku má pod očima černé kruhy. Pevně svírá rty a s vidinou nastávajícího muslimského svátku íd al-adhá se snaží zase neplakat. Dokonce i za války v Sýrii a po smrti manžela dokázala doma vytvořit sváteční atmosféru, své nejmladší dcerce kupovala nové šaty a vzala ji ven za zábavou a pamlsky. V Heidenau žádnou oslavu uspořádat nelze.

Aby měli lidé alespoň minimum soukromí, v obrovské hale, kde imigranti přebývají, visí bílé plachty oddělující rodiny a skupiny mladých žen. Po eskalátoru, který už dávno nefunguje, si lidé chodí do druhého patra pro jídlo. Budova je osvětlena dlouhými zářivkami, které se zhasínají od deseti večer do sedmi do rána.

Ředitel střediska Christopher Neidhardt říká, že dostal od saské vlády jen dva dny na to, aby někdejší hobby market přeměnil v domov pro běžence. Podobně je tomu kvůli náporu imigrantů i jinde v Německu.