Sjednocení Německa bylo překvapivě rychlé, klíčovou roli sehrál Gorbačov

Klíčovou úlohu sehrál v celém procesu Michail Gorbačov, který dal po svém nástupu do čela komunistické strany Sovětského svazu v polovině 80. let najevo, že Moskva již nehodlá vojensky intervenovat do vnitřních záležitostí svých satelitů, jako to učinila například v srpnu 1968 v Československu.

Zdroj: YouTube

V září 1989 se obyvatelé NDR začali na náměstích hlasitě dovolávat politických reforem. Po následném pádu nenáviděné Berlínské zdi 9. listopadu 1989 se touha po zavedení občanských svobod spojila s požadavkem na sjednocení se Spolkovou republikou Německo (SRN). Heslo předchozích týdnů "Národ jsme my" bylo na manifestacích nahrazeno sloganem "Jsme jeden národ".

Zhroucení komunismu v NDR bylo nečekaně rychlé a bonnští politici byli nároky východních Němců zaskočeni. Záhy se však chopil iniciativy západoněmecký kancléř Helmut Kohl, který už koncem listopadu 1989 představil veřejnosti svůj Desetibodový program na překonání rozdělení Německa a Evropy. Kohlův plán vyvolal pozdvižení na mezinárodní scéně. Případné sjednocení Německa totiž zdaleka nebylo jen věcí Berlína a Bonnu. Souhlasit s ní by museli i čtveřice vítězných mocnosti druhé světové války - Sovětský svaz, USA, Velká Británie a Francie.

Jediným státníkem podporujícím myšlenku jednotného Německa od samého počátku byl americký prezident George Bush. Naproti tomu v Paříži, Londýnu a Moskvě narážela představa posíleného Německa na poměrně silný odpor. K překonání námitek ze strany Británie, Francie a Ruska významným způsobem přispěly přátelské osobní vztahy mezi kancléřem Kohlem, francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem a sovětským lídrem Gorbačovem.

Na konci srpna 1990 byla v Berlíně podepsána německo-německá smlouva o sjednocení, na jejímž základě požádalo pět nově vytvořených východoněmeckých zemí o připojení ke Spolkové republice Německo. Sjednocení bylo završeno slavnostním státním aktem v Berlíně 3. října 1990.