Obama, Arafat, Kissinger. Nobelovy ceny často provázejí kontroverze

2009: Cena za mír

Americký prezident Barack Obama byl v úřadě necelý rok, když se výbor pro udělování ceny za mír rozhodl, že právě on má získat toto prestižní ocenění. Tato volba vyvolala kritiku i zesměšňování - kritici žertovali, že cenu dostal za to, že není George Bush, Obamův předchůdce, který byl v Evropě krajně nepopulární. Porotci cenu hájili tím, že i za tak krátkou dobu už toho Obama hodně dokázal.

Zdroj: YouTube

1994: Cena za mír

Cena udělená palestinskému vůdci Jásiru Arafatovi a za izraelskou stranu Jicchaku Rabinovi a Šimonu Peresovi měla podpořit mírové snahy na Blízkém východě. Ale nepodpořila. Mírový proces se zhroutil a Rabina v následujícím roce zavraždil izraelský ultranacionalista, který nesouhlasil s jeho mírovými snahami.

1976: Cena za ekonomii

Stovky demonstrantů protestovaly ve Stockholmu, když vlivný ekonom Milton Friedman přebíral cenu, jež se zapsala mezi nejkontroverznější ocenění v ekonomické kategorii. Friedman propagoval volný trh a hlavní roli vlády viděl ve stabilizování přílivu peněz. Jeho názory pokládali za kontroverzní ti, kdo věřili, že by vláda měla v ekonomice hrát větší roli. Levicové protestující navíc popudila Friedmanova návštěva Chile, kde se režim diktátora Augusta Pinocheta nechal jeho ekonomickými teoriemi inspirovat.

1973: Cena za mír

Cenu získal americký ministr zahraničí Henry Kissinger a vietnamský vůdce Le Duc Tho za své úsilí uzavřít příměří ve vietnamské válce. A tato cena se stala jednou z nejkontroverznějších v historii Nobelových cen. Vietnamský vůdce odmítl cenu přijmout, Kissinger požádal amerického velvyslance v Norsku, aby ji přijal za něj - a válka se táhla ještě další tři roky.

1970: Cena za literaturu

Dát cenu sovětskému disidentovi Alexandru Solženicynovi během vrcholící studené války si přímo koledovalo o politické reakce, byť porotci rozhodující o ceně trvali na tom, že jejich volba byla založena výhradně na literárním měřítku. Solženicyna, který odhalil hrůzy sovětských pracovních táborů, pokládal moskevský režim za svého nepřítele - a udělení ceny tehdejší SSSR kritizoval jako nepřátelský čin. Solženicyn ze Sovětského svazu na předání ceny neodjel z obavy, že mu úřady už nedovolí vrátit se zpátky. Cenu převzal o čtyři roky později, když byl zbaven občanství a násilně vypovězen.