Merkelová s Hollandem nechtěně nastínili pravý stav EU

Jak uvedl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, oba čelní představitelé evropských velmocí nabídli rétoriku, nikoli realitu. "Předvedli nám co do náplně a rozsahu prakticky stejné představení, spoléhali na osvědčenou rétoriku a nutnosti "více Evropy", zasypávali přítomné strašlivými vizemi rozpadu EU, pokud členské státy nebudou souhlasit s hlubší integrací," podotkl Juncker.

Lze v tom nalézt skryté poselství, že Evropa nepotřebuje chránit před evidentní budoucností, ale před tím, aby nebyla ještě horší. "Nemluvíme o tom o menší nebo větší Evropě. Je to rozhodování mezi posílením Evropy nebo jejím koncem. Ano, koncem - což znamená návrat k národním hranicím a zrušením eura," varoval prezident Hollande a dodal, že nejstarší kontinent čelí velké řadě krizí, počínaje hospodářskou a humanitární konče, a jak se zdá, nedokáže jim adekvátně čelit.

Brusel obviňuje členské státy ze selhání ohledně hledání konsenzu rovnovány mezi národní svrchovaností a hlubší integrací. Německo a Francie zastávají povinnost generálního ozdravení eurozóny, které by mělo jednotlivé členy k sobě více přiblížit, a podle slov Merkelové "opravit" jejich vnitřní strukturu. Ale řecká krize takové záměry poměrně záhy vzdálila skutečnosti.

Jednotliví členové EU nejsou schopni nalézt společnou řeč ani v otázce uprchlíků, kterých by podle předpokladů mělo letos do Evropy zamířit na milion. Nejsou schopni se dohodnout o jednotné azylové politice, o systému kvót ani nemluvě. Proto Hollande zkouší zdůraznit větší solidaritu při řešení migrační krize, ovšem jeho vláda souhlasila s malým počtem přidělení azylů uprchlíkům.

Hollande je nejméně oblíbeným francouzským prezidentem od II. světové války (zdroj: reprofoto YouTube)

Při této příležitosti se vzpomíná na zasedání jiné dvojice ze stejných zemí - v roce 1989 to byli François Mitterrand a Helmut Kohl. Tehdy se hroutila železná opona, studená válka se zdála být definitivně u konce a zejména Francouzi proklamovali rozšiřování a prohlubování jako zásadní bod pro evropskou stabilitu. "V Evropě musíme dosáhnout plánovaného politického vývoje, posíleného a rychlého. To je nejpádnější odpověď na výzvu, která je nyní před námi," prohlásil tehdy Mitterrand. 

Jenže lidé v Evropě dnes nechtějí květinovou politiku, žádají akci. Za dveřmi je boj o Ukrajinu, Francie postrádá dostatek ekonomického vlivu, aby se mohla postavit po bok Německa. Není divu, že Hollande je od konce druhé světové války nejméně oblíbeným politikem v čele Francie. Je obviňován, že nemá dostatek politického kapitálu zajímavého pro zbytek Evropy. Dokonce i Merkelová nedávno seznala, že navzdory své ekonomické síle stále nedokáže ovlivnit ostatní evropské členy EU, aby se vydaly v jejích stopách. 

Ale to nejsou žádné nové informace, s těmi se už potýkali zmínění Mitterrand a Kohl před více než čtvrt stoletím. "Na otázky, kterým musíme čelit, není žádná jednoduchá odpověď. Stručně řečeno, bude to velice složitý proces."