Šlo masakru v Paříži zabránit? Je zde téměř neřešitelný problém

Stejně jako v případě 11. září si velké množství lidí klade otázku, zda se dalo masakru ve Francii předejít. Pokud se zamyslíme nad množstvím financí, které tečou do zpravodajských služeb, mělo by to být jejich přímou povinností. Jenže jak to většinou bývá, vše není tak jednoduché a jednoznačné, jak se může na první pohled zdát.

Na jednu stranu se hovoří o tom, že akce, jaká se stala 13. 11. svou povahou nebyla rozhodně impulsivní, náhodná a využívající momentální možnosti ji spustit. Podle odborníků šlo o dlouho připravovaný úder, který musel být pečlivě nacvičen a prověřeno několik možností jeho realizace. Z tohoto hlediska lze hovořit o jistém pochybení zpravodajců, neboť v minulosti se jim několikrát podařilo zabránit katastrofě včasným odhalením záměrů teroristů. Většinou se to podařilo za cenu vlastního rizika, kdy se do řad útočníků infiltroval člověk, který mohl o záměrech podat zprávu. Proto je podivné, že útok připravovaný evidetntě několik měsíců se nepodařilo rozkrýt.

Pokud se ještě jednou vrátíme k 11. září a odmyslíme velké množství konspiračních teorií, důležitá je koordinace zpravodajských služeb a výkonných orgánů. Pokud někdo na této trase usoudí, že jde o neopodstatněné nebezpečí či stupeň ohrožení není tak velký, může se vše zastavit na půli cesty. Ostatně z iráckých kruhů přišla zpráva, že Francouzi byli jeho prostřednictvím varování, ale nejspíš nepřikládali možnosti útoků přehnaně velký význam (údajně byla zpráva zlehčena konstatováním, že podobná varování dostávají denně). Je třeba si uvědomit zásadní fakt, že multikulturní společnost v zemích jako je Francie, je nesmírně pestrá. Pokud bychom vzali v úvahu s ohledem na původ všechny podezřelé, muselo by se kontrolovat na statisíce, ne-li miliony "potenciálních" pachatelů. Což je bez předchozího impulsu ožehavá otázka. Zní to velice tvrdě, ale pokud není důvod, výjimečný stav nebo oprávněné obavy, je jen obtížně zdůvodnit takový přístup. A nelze vyloučit, že i s takovou stategií teroristé počítají.

Důležité je, že je nejspíš netlačí čas. Pokud se rozhodnou své útoky realizovat, nemusí jít o záležitost týdnů, ale mohou mít daleko delší expirační dobu. Je to jako otázka počítačového viru - když se vám do PC dostane, můžete analyzovat jeho působení a vytvořit obranu proti jeho opakovanému útoku. Jenže s tím počítá i protistrana a díky zvýšené obraně může vyhledat jinou cestičku. A do ní pak napřít svou pozornost a úsilí.

Migrační krize zpravodajským službám ztěžuje pozici a lze téměř bez zaváhání říci, že takovou "Džungli v Calais" se zcela určitě nepodařilo důkladně prověřit. Právě v takových ohniskách mohou být potenciální útočníci, kteří dokáží trpělivě vyčkat. Pokud zpravodajci nebudou mít přesný přehled o všech migrantech, nemohou s jistotou říci, že zamezili nebezpečí. Což ale představuje problém téměř neřešitelný. 

Říká se, že svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého. Tajné služby nyní utrpěly první porážku, jde o to, jak k ní přistoupí a jak se z ní poučí. Nejde totiž o vyslovené pochybení, jen o poznání praktik nepřítele. Nelze však jenom říci "přijali jsme opatření a v tomto směru můžeme říci, že nemáme slabin". Je potřeba jít dál a předvídat, analyzovat a domýšlet další možnosti. Je stále více jasné, že bude potřeba přimout opatření tvrdá, proti nimž leckdo bude brojit s tím, že nejsou pro určitou část populace, zejména té běženecké, důstojná. Takoví lidé musí tedy žít s vědomím, že pokud nedocení ohrožení nejen své, ale i okolí, nesmějí potom klást vinu nikomu jinému, než sobě. 

Tajné služby nám nenařídí, abychom si dali kolem hranic ostnaté dráty. Abychom si opancéřovali dveře a do oken vsadili mříže. Jejich úkolem musí být schopnost udělat o krok víc než ti, kteří hodlají rozsévat smrt. Jestli vyhodnotí situaci tak, že bude nutné žít za pevnou hranicí, ať se bude táhnout po linii Schengenu nebo vlastní země, to už nespadá do jejich kompetence. Musí ale jasně řídi - tohle vám hrozí, tohle jsme schopni odhalit, před tímhle jsme schopni varovat a tohle je mimo naší kompetenci. 

V případě Paříže se tento scénář neodehrál.