Přežila řádění teroristů. Světu napsala dojemný dopis

Nikdy vás nenapadne, že se to může stát právě vám. Byl to jen páteční večer strávený na rockovém koncertě. Atmosféra byla krásná, všichni tančili a usmívali se. Poté, co dovnitř vešli muži a začali střílet, jsme si naivně mysleli, že jde o součást představení. Nešlo jen o teroristický útok, byl to masakr.

Desítky lidí byly zastřeleny přímo přede mnou. Kaluže krve naplnily podlahu. Dospělí muži křičeli a drželi v náručí mrtvá těla svých přítelkyň. Budoucnost byla zmařena, srdce zlámána. Vše v jediném okamžiku. Byla jsem šokovaná a sama.

Více než hodinu jsem ležela mezi lidmi a předstírala jsem, že jsem mrtvá. Se zatajeným dechem, snažila se ani nepohnout, ani neplakat. Nedávat najevo strach, který ti muži toužili vidět. Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem přežila. Ale ne až tak velké. Lidé, kteří tam byli ze stejných důvodů jako já - přišli se v pátek večer pobavit - byli nevinní. Tento svět je krutý. A činy jako tento mají upozornit na zkaženost člověka.

Obrazy těch mužů, kroužících kolem nás jako supi, mě budou pronásledovat po zbytek mého života. Způsob, jakým stříleli do lidí kolem pódia, byl bez jakékoliv úcty k lidskému životu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Čekala jsem, kdy mi někdo řekne, že to byl jen zlý sen. Ale být přeživším po této hrůze mi umožňuje vyzdvihnout hrdiny.

Muže, který mě uklidňoval a dal svůj život všanc, aby se pokusil krýt mou hlavu. Pár, který vyřkl poslední slova lásky, mě donutil věřit v dobro ve světě. Policii, která uspěla při záchraně stovek lidí. Cizího muže, který mě 45 minut utěšoval. Kluka, kterého jsem milovala a o kterém jsem si myslela, že je mrtvý. Zraněného muže, kterého jsem za něj mylně považovala, a pak jsem zjistila, že to nebyl on, mi i přesto řekl, že všechno bude v pořádku. Ženu, která otevřela své dveře těm, kteří přežili. Přítele, který mi nabídl přístřeší a šel mi koupit nové oblečení, protože jsem nechtěla mít na sobě to potřísněné krví. Všechny z vás, kteří jste posílali zprávy plné soucitu a podpory - věřte mi, že tento svět má potenciál být lepším.

Nedopusťme, aby se to stalo znovu. Osm desítek lidí, kteří byli na tomto místě zavražděni, nemělo takové štěstí, aby se dnes mohli vzbudit, a jejich přátelé a rodiny cítí obrovskou bolest. Moc se omlouvám. Neexistuje nic, čím by se ta bolest dala zmírnit. Věřím, že bych se k nim měla připojit, a přísahám, že jejich poslední myšlenky nebyly na zvířata, které způsobila to všechno. Mysleli na lidi, které milovali.

Jak jsem ležela v krvi cizích lidí a čekala na kulku, která ukončí můj 22 let trvající život, představovala jsem si každou tvář, která jsem kdy milovala, a zašeptala: miluji tě. Znova a znova. Přála jsem si, aby tito lidé věděli, jak moc jsem je milovala, a aby bez ohledu na to, co se mi stalo, věřili v lidské dobro. Aby nenechali ty muže vyhrát.

Včera v noci se navždy změnily života mnoha lidí a je jen na nás samotných, abychom se těmi lepšími lidmi stali. Žili život, o kterém nevinné oběti této tragédie snily, ale bohužel jej nikdy nebudou schopny naplnit. Odpočívejte v pokoji, andělé. Nikdy na vás nezapomeneme.