Tajný život teroristů? Profesor vyvrací velký mýtus

Když on, tak kdokoliv

Kruglanski připomíná tvrzení Muhammada, přeživšího bratra Salaha a Brahima Abdelslamovych, kteří se aktivně zúčastnili vražedného útoku v Paříži, že jejich rodina je v šoku a frustrována tím, že žila pohromadě, aniž by postřehla, co se chystá. „Pokud to mohl udělat Salah, pak to může udělat kdokoliv z mých přátel,“ cituje profesor překvapeného Salahova kamaráda.  

Podle experta je tato situace sotva unikátem pařížského případu. Dodává, že se opakuje neustále dokola při všech typech extremistických útoků. Jako příklad Kruglanski uvádí střelbu nedaleko tuniského města Súsa z 26. června 2015, při níž zahynulo 38 turistů rukou Sajfaddína Rizkího, jehož rodina posléze vyjádřila hluboký šok a zděšení, jak se to mohlo stát.

Také Chálil, otec Mouhanda al-Okbiho, který byl zabit, když prováděl minulý měsíc útok v Izraeli, byl šokován zprávou o tom, co jeho syn spáchal, připomíná profesor. „Nikdy bych nevěřil, že se taková věc může stát, ani jsem neviděl žádné náznaky,“ cituje Chálilova slova novinářům, přičemž doplňuje, že zbytek rodiny považoval událost rovněž za překvapení a šokovaný pohled jejich tváří byl čerstvý ještě den po útoku.   

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.  

„Je to sen? Ani nevím, čemu mám věřit…mluvila jsem s ním před třemi týdny a zněl jako obvykle. Jsem stále šokovaná,“ cituje Kruglanski nevlastní matku Hasana Edmondse, který čelí ve Spojených státech federálnímu obvinění z terorismu za plánování útoku na vojenskou základnu v Illinois. Zpráva s ní evidentně otřásla, vysvětluje.

Profesor pokládá otázku, zda jsou taková tvrzení a vymezování se důvěryhodná. „Jak pravděpodobné je, že lidé blízcí útočníkům nevidí žádné prozrazující signály jejich rostoucího extremismu, žádné stopy jejich změněného stavu mysli, kdy jsou připraveni zabít a být zabit?“ ptá se expert.

Ve skutečnosti to považuje za velmi pravděpodobné. Vysvětluje, že spiklenci musí předně skrývat svůj pravý cíl, aby předešli zmaření své „posvátné mise“. Zadruhé, rodiny mohou odmítat přiznat si existující signály a připustit možnost, že jejich milovaný se chystá sám zničit a zároveň šířit tragédii a bolest všude kolem, konstatuje Kruglanski. Nejdůležitější je však dle jeho názoru fakt, že rodiny mohou odmítat odcizení a podivnost, kterou radikalizace jejich příbuzných odráží.

Ví více, než jsou schopni říct

„Čelit odcizení bližního je psychicky namáhavé,“ uvádí psycholog. Vyžaduje to přiznat si, že daná osoba se velmi změnila, proměnila se v jistého nepřítele a zcela přestala být tím, koho rodina a přátelé kdysi znali a milovali, vysvětluje. Přijetím této odlišnosti od ostatních členů odcizený jedinec přerušuje jejich sdílenou realitu, hází pochybnost na její platnost a přináší strach a nejistotu ohledně jejích základních předpokladů, tvrdí odborník.

To podle profesora z pohledu rodiny znamená, že jejich blízký přešel na temnou stranu, uprchl ze sociální sítě a vzdal se uznávaných hodnot a perspektivy. Taková osoba nevyhnutelně ztratí svou rodinu a přátele, jelikož se nadále nebude identifikovat jako jeden z nich, pokračuje Kruglanski. Dodává, že je pochopitelné, že takové myšlenky jsou pro ostatní členy sociální sítě děsivé a bolestivé. Proto dle experta takové myšlenky vytěsňují ze svých myslí a potlačují je.  

Kruglanski přitom konstatuje, že důkazy o radikalizaci často existují a pouze se jimi nikdo nezabývá. Odkazuje na studii o útočnících vlcích samotářích naznačující, že ve většině případů, v 63,9%, si rodina a přátelé retrospektivně uvědomovali, že jedinec měl v plánu angažovat se ve vražedných aktivitách. Podobně tomu je u školních masakrů, doplňuje psycholog, kdy v ohromných 81% případů rodina a přátelé měli tušení o záměrech střelce.

„Pak se zdá, že problémem často není, že pachatelovi bližní nevědí, ale spíše to, že potenciální extremisty neberou za slovo,“ varuje profesor. Tajný život násilných extremistů tudíž dle jeho mínění není tak tajný a neproniknutelný, jak by jeden čekal. Rodiny a přátelé často mlčí, případně potlačují vědomí o záměrech svých bližních: „Vědí víc, než dokážou říct,“ konstatuje Kruglanski. 

Výzvu proto podle psychologa představuje práce se sociálními sítěmi (v sociologickém slova smyslu, pozn. redaktora) mladých lidí ohrožených radikalizací, zvýšení jejich ostražitosti a usnadnění jejich připravenosti oznámit něco, pokud to vidí. „Měli by hodně chtít tak činit, nejen aby zabránili ohromným tragédiím, ale také aby zachránili své blízké, kteří očividně míří plnou parou ke katastrofě,“ uzavírá Kruglanski.   

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.