Uprchlíky čeká zásadní problém: Takhle prý končí jejich děti

Barva pleti mění vše

Podle Unigwe je v Belgii v podstatě nemožné se zcela integrovat, pokud je na člověku znát, že je cizinec. Jako důkaz uvádí vlastní zkušenost: byla pozvána na konferenci, kde ostatní přispěvatelé byli uváděni jako cizinci, ačkoliv se v Belgii narodili a mluvili plynně.

„Ostatní panelisté měli předky v Severní Africe a Turecku; kvůli svým jménům a barvě kůže budou vždy považováni za cizince," popisuje Unigwe situaci.

Dále ale upozorňuje, že pokud je člověk běloch, s integrací obecně nemá problém. V souvislosti s tím zmiňuje případ svého bývalého žáka, který do Belgie přišel se svou matkou z Polska. Krátce po příchodu byla jeho nizozemština špatná a měla silný přízvuk – ostatní ho proto považovali za cizince.

Když ho ale Unigwe potkala o dva roky později, mluvil již plynně a bez přízvuku. Navíc si změnil jméno, aby znělo vlámsky. „Změna jména a přízvuku mu stačily k tomu, aby překonal propast, přes kterou se v Belgii děti narozené imigrantům ‚jiných barev' nikdy nedostanou."

„Asimilace je pro Belgičany s neevropskými kořeny skoro nemožným úkolem. A to je v zemi, která celá funguje na kompromisech – kde je vláda tvořena složitým spojenectvím severu a jihu, kde jsou komplexní problémy řešeny ústupky každé politické straně, kde největší vlámská strana hlásá oddělení se – nejen ironické, ale přímo tragické."

Dva oddělené světy

A právě to je podle Unigwe jedním z důvodů, proč je situace v obci Molenbeek tak špatná. „Mnoho dětí imigrantů teď v Molenbeeku skončí v takzvaných ‚koncentračních školách' – školách s velkým procentem nenativních Belgičanů."

V těchto školách jsou podle ní velmi špatné podmínky. Úroveň vzdělání je nižší a rodiče bílých belgických dětí do nich své ratolesti dávat nechtějí; propast mezi nimi a dětmi imigrantů se tak ještě zvětšuje. Vytváří se tak paralelní struktura, kvůli které je integrace v podstatě vyloučená.

Vzhledem k nízkému dosaženému vzdělání nejsou děti imigrantů ani vedeny k tomu, aby ve studiu pokračovali na vyšší úrovni, a skončí tak často v neodborných, špatně placených zaměstnáních, uzavřeni v pomyslném kruhu chudoby.

Hlavní problém Unigwe vidí v tom, že až do teroristických útoků v Paříži a následného vyšetřování, které ukázalo právě na Molenbeek, se tento problém po dlouhá léta zcela ignoroval, protože si nikdo nebyl ochoten přiznat, že se jich tento problém týká. „Ale nedávné události ukázaly, jak moc se tento problém všech dotýká," dodává Unigwe.