Přehodnotí Merkelová svůj postoj? Profesor varuje před asimilací běženců

Přistěhovalci jako dočasné řešení

Modood konstatuje, že někdo může slova Merkelové považovat za divná, jelikož dříve zaujala "statečný postoj" a umožnila velkému množství uprchlíků - zřejmě až milionu - vstoupit v posledních několika měsících do Německa. "Pochopitelně je v plánu, že jejich žádosti o uprchlický azyl budou projednány, tudíž někteří mohou být odmítnuti a repatriováni, někteří mohou zůstat, dokud v Sýrii nebude mír, ale není nerealistické předpokládat, že velká většina z nich se stane dlouhodobými obyvateli Německa," píše profesor. Tvrdí, že část veřejnosti může dokonce poslední anti-multikulturní poznámky Merkelové považovat za úlitbu její strany krajní pravici, která odmítá předchozí humanitární stanovisko.     

Sociolog však upozorňuje, že dlouhodobá politika Německa i samotné Merkelové není nepodmíněná. Připomíná, že od druhé světové války bývalé Západní Německo a poté Německo sjednocené srdečně vítalo uprchlíky a vysídlené osoby - původně etnické Němce (Aussiedlers), ale později mnohem širší okruh lidí. V 60. letech Německo uzavřelo smlouvy se zeměmi, jako je  Turecko, o přísunu pracovní síly do průmyslu - gastarbeiterů, vysvětluje expert. Dodává, že na rozdíl od aussiedlerů se nikdy nepočítalo s tím, že se druzí jmenovaní usadí, založí rodiny a stanou se německými občany, což se však přesto ve velké míře stalo, politickým snahám navzdory.

"Ti německého původu - i když neuměli německy - byli považováni za Němce, ale gastarbeiteři byli vnímáni dočasně. Navzdory několika milionům v zahraničí narozených a lidí odlišného původu ve společnosti (jejich počet čítal 16 milionů) kancléř Helmut Kohl v 90. letech prohlásil, že Německo není zemí imigrace," poukazuje Modood.   

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Profesor uvádí, že ačkoliv jistá opatření německé vlády navenek mohla vypadat multikulturně - například zavádění turecko-jazyčných tříd - ve skutečnosti šlo jen o to, aby se turecké děti připravily na svůj návrat do Turecka. Doplňuje, že Německo jen velmi pomalu udělovalo občanství tureckým obyvatelům či jejich potomkům. Sociolog podotýká, že i dnes, více než 50 let poté, co do Německa přišel první turecký přistěhovalec, může být obtížné pro jeho děti a vnoučata získat občanství.     

"Tudíž, když Merkelová ve své slavné řeči z roku 2010 prohlásila, že multikulti zcela selhalo, neodkazovala na to, co pod multikulturalismem chápou ve Velké Británii - pluralizaci toho, co znamená být Britem - ale politiku neintegrování skupin, jako jsou Turci, do německé společnosti a (udělování) občanství," míní Modood. Soudí, že když nyní Merkelová souběžně obhajuje své humanitární rozsáhlé poskytování útočiště (byť dočasného) a ve stejné řeči odmítá multikulturalismus, je to plně v souladu s německým vládním smýšlením.   

Potenciál může být promrhán  

Sociolog tvrdí, že by bylo naopak divné, pokud by brzy po pařížských útocích, kdy Francouzi sami říkali, že francouzská republikánská asimilace selhala, Merkelová na multikulturalismus necílila. Pro ty, kdo odmítají multikulturní přístup, by však podle profesora mohlo být zajímavé vědět, kterým problémům se Německo a Francie - trvající na tom, že se nepokoušely o pravý multikulturalismus - vyhnuly ve srovnání se státy jako je Kanada, Austrálie či Británie.     

"V ukazatelích, jako je nezaměstnanost, míra zaměstnání, příjem, dosažené vzdělání, občanská angažovanost, národní identita, mezi-etnické přátelství a sňatky, svoboda vyznání a přítomnost nebílých osob ve veřejném životě, země uznávající multikulturalismus dosáhly větší úrovně rovnosti a inkluze než ty státy, které se o multikulturalismus nikdy nesnažily," deklaruje Modood. 

Podle profesora je zajímavé, že dokonce země jako Francie či Německo občas praktikují jisté aspekty multikulturalismu, většinou v pozvolné formě a často na lokální úrovni, jako je například místní pomoc muslimským hřbitovům ve Francii či program Regenbogen Plus v Hamburku, který pracuje s muslimskými ženami. Občas je lze nalézt i na celostátní úrovni, typicky v podřízené a korporativní sféře, kterou by většina multikulturalistů neprosazovala, pokračuje akademik.      

Modood vysvětluje, že multikulturalismus znamená zastoupení určité skupiny v politice a ve vztahu k vládě. Domnívá se, že nyní se k tomuto musí uchýlit i Merkelová prostřednictvím Islámské konference a Francie skrze Radu muslimských regionů, přičemž je třeba vytvořit orgány zajišťující politický vztah s muslimy.  

"Německo na rozdíl od Británie trpí úbytkem populace a jedním z důsledků velkého přílivu běženců je posílení pracovní síly," připomíná odborník. Podotýká, že mnoho syrských uprchlíků jsou řemeslníci a obchodníci, kteří neunikli pozornosti analýz a zaměstnavatelů, přičemž některé společnosti již založily učňovské kurzy zaměřené na uprchlíky. Humanitární instinkt Merkelové tak podle sociologa může z dlouhodobého hlediska přinést hmatatelné pozitiva pro zemi, pokud si Německo neznepřátelí své budoucí občany požadavkem na asimilaci, coby podmínkou pro udělení občanství, uzavírá profesor.  

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.