Takto se teď o Česku píše v zahraničí. Britský novinář neopomněl Havla ani Zemana

Lloyd připomíná, že před více než čtvrt stoletím Evropa oslavovala konec rozkolu způsobeného poválečným nástupem komunismu a s tím spojené mezené svobodě. V té souvislosti zumiňuje důležité postavy ze zemí východní Evropy, které za svobodu bojovali. Mluví o Lechu Walesovi, který se nakonec v roce 1990 stal prezidentem Polska, nebo Jozsefu Antallovi, potomkovi maďarské šlechty, která se postavila na odpor nacistům i komunistům. Připomíná, že se Antall zapojil aktivně do Maďarského povstání v roce 1956, za což byl poslán do vězení. Ten se pro změnu stal prvním demokraticky zvoleným premiérem své země.

Britský novinář nezapomíná ani na Václava Havla. „Český disident a spisovatel, který strávil roky ve vězení za svůj boj proti komunistické vládě, se projevil jako přirozený vůdce demokratů, kteří artikulovali frustraci své země. V roce 1989 byl zvolen prezidentem stále ještě jednotného Československa," píše o něm Lloyd.

Tito muži podle něj byli ispirací pro jejich spoluobčany a hrdiny širšího demokratického světa, kteří přinášeli myšlenky o lidech, kteří by v Evropě mohli růst a prosperovat, zatímco by se vyhýbali všem druhům autoritářství. „Havel mohl s jistotou říci, že komunisté u Čechů vyvinuli 'hlubokou nedůvěru ke všem gene­ralizacím, ideologickým floskulím, frázím, heslům, myšlenkovým stereotypům.. imunitu k ja­kékoli hypnotizující návnadě, byť by měla i tak su­gestivní podobu, jakou jí tradičně dává apel nacio­nální či nacionalistický'," cituje novinář Havslova slova z projevu k udělení Mírové ceny německých knihkupců ve Frankfurtu 15. října 1989.

„Jenže tak už to dnes není. Polsko, největší a nejúspěšnější z středoevropských států, má v čele vládnoucí stranu Právo a spravedlnost, jejíž politici se snaží přetvořit státní instituce tak, aby jejich síla byla pevná a dokázala čelit všem výzvám. Vláda se snaží ovládnout ústavní soud, rozšířit pravomoci tajných služeb a do jejich čela dosadit své lidi, a připsat do zákona opatření, které uvrhne televizní vysílání pod přímou kontrolu státu," vyjmenovává Brit v komentáři.

Jaroslaw Kaczyński podle něj vede vládní agendu tak, že je Polsko řízeno katolicismem, který je osvobozen od všech okolních vlivů - ať už jde o západoevropské státy nebo Rusko. Zároveň prý odmítá moderní liberalismus a západoevropský vliv, jak jen je to možné. V tom se prý inspiruje sousedním Maďarskem, protože má blízký vztah s premiérem Viktorem Orbánem. A Orbán, který byl kdysi blízký spojenec Antalla při nastolování demokracie v zemi, po volbách zastračuje levicovou opozici, potlačuje média a ovládá ústavní soud prostřednictvím loajálních lidí, čímž upravuje volební systém země tak, aby byl „přátelštější" k jeho straně, která potlačuje aktivity občanské společnosti.

„Orbán a Kaczyński se zřejmě neshodnou jen na jedné věci – zatímco Orbán a ruský prezident Vladimir Putin se vzájemně obdivují, Kaczyński stále Putinův režim viní ze smrti svého bratra Lecha, polského prezidenta, který zahynul při leteckém neštěstí v Rusku," myslí si Lloyd.

„Česká republika není autoritativní. Ale sliby, které Havel dal – že bude srdcem Evropy, majákem svobody, slušnosti a pracovitosti – byly promrhány. Prezident země Miloš Zeman, který se několikrát objevil opilý při televizních událostech, vystoupil na jedovatém protimuslimském shromáždění v Praze v loňském roce. Stejně jako Orbán je fanouškem Putina, což není dobrá pozice pro ty Čechy, kteří si pamatují sovětskou éru," píše žurnalista ve svém komentáři.

„Ti, pro které byl Havel hrdina a vzor, jsou zoufalí ze země, jejíž politická a obchodní elita, včetně mnoha vlastníků médií, vytahuje peníze z kapes ostatních. Ištván Léko, šéfredaktor Lidových novin, mi při nedávném rozhovoru v Praze řekl: 'Nechápali jsme, co se děje. Viděli jsme sami sebe na straně nových politků, jako byl Havel, a psali jsme o komunismu, StB a minulosti. Mezitím se ale rychle zformovaly vztahy mezi politiky a lidmi z byznysu a začal nový čas korupce'," cituje českého novináře Lloyd.

Podle britského novináře je to právě korupce a škrábání se k politické moci, ze které by bylo možné těžit, co ničí veřejnou důvěru a chování. A prý se zdá, že to nikdy nezmizí. Mnoho nových i starých politiků se podle něj k moci sveze na „protikorupční jízdence", ale když objeví, že se mohou těšit z plodů moci, je konec. Připomíná, že loni musel rumunský premiér Victor Ponta odstoupit z funkce kvůli mnoha obviněním z korupce a zneužívání pravomocí. A nebyl zdaleka jediný politik z bývalého „komunistického světa", který takto dopadl.

„Tyto vlády – všechny země jsou členy EU – k ní cítí stále menší a menší loajalitu. To malé množství, které ještě měly, ještě více napjaly proudy uprchlíků, které zaplavily kontinent. Většina z nich následovala příklad Slovenska a uzavřela hranice. Němci hrozili právními kroky, které by vedly k jejich znovuotevření, ale masové útoky z Kolína nad Rýnem oslabily jejich autoritu. Kvůli snaze policie a politiků kauzy zakrýt, se zvýšil hněv spojený s přijímáním uprchlíků i v samotném Německu," myslí si novinář.

„Po znovunabytí samostatnosti po pádu Sovětského svazu středoevropané poprvé pocílili vděk vůči Evropě a její paletě práv. Teď ale ucukly před svými povinnostmi," myslí si novinář, podle kterého naopak hledají patriotického ducha a zahraniční inovace – jako prává homosexuálů – považují za nemorální a alarmující.

„To se pravděpodobně znovu změní. Mladý polský přítel, který pracuje v Británii – tak jako mnoho jiných – mi řekl, že pro Kaczynského hlasovali staří, zatímco mladí nevolili. A to prý byla chyba. A nedávný výzkum ukátal, že 56 procent lidí nesouhlasí s některými opatřeními vlády vedené Právem a spravedlností. Ale tito lidé potřebují nové inspirace a potřebují pracovní místa. Jejich zajištění je ten největší úkol, který v současné době slábnoucí kontinent má," dodává Lloyd.