Autoritářská osa Polsko-Maďarsko? Evropská solidarita v ohrožení, píše prestižní list

Polsko se podle komentátora stává novým Maďarskem, přesto je autokratický maďarský premiér Viktor Orbán spíše obtížnou nepříjemností, zatímco Polsko je důležitým geopolitickým hráčem kontinentu.

Přílic uprchlíků mířícich do Evropy podle něj rozdmýchal  plameny politiky identity. Připomíná, že Maďarsko ani Polsko nejsou ve svém odmitavém přístupu migrantl jediní, sekundují jim i další postkomunistické země. Politické elity „staré Ecfropy pak naopak mají spoustu práce se zastavováním protiimigrantského populismu.

„Politika strachu je současně zkreslující a nakažlivá. Jen málo lidí by řeklo, že neonacisté, kteří terorizovali tento týden části Lipska, mluvili za německý lid. Přesto novoroční útoky v Kolíně nad Rýnem vedly k rozsáhlému šíření klišé o syrských a iráckých uprchlících. Ne, všichni nejsou zločinci, kteří znásilňují," uvádí Stephens.

Německá kancléřka Angela Merkelová se podle něj v minulém roce ukázala jako odvážná obhájkyně otevřené liberální Evropy. Tu přitom všichni ještě před nedávnem považovali za samozřejmost. Merkelová si podle něj uvědomuje, kam až může vést, když se obětní beránci hledají podle etnika – ale kvůli své snaze se dostala do politických problémů.

„Ambice nové vlády v Polsku jdou dál, než je zajištění etnické a konfesní homogenity národa proti údajným muslimským hordám. Pod vedením ultrakonzervativního Jaroslawa Kaczyńského (premiérka Beata Szydlová má jen nabídnout přívětivější tvář) strana Právo a spravedlnost (PiS) ovládla státní média, justiční systém a ústavní soud. Jak se často autoritářům stává, demokracii předefinovali jako vůli většiny," myslí si komentátot listu Financial Times.

A právě tady je možné hledat paralelu s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, obdivovatelem Putina, který útokem na kontrolní mechanismy postkomunistické demokracie ve své zemi dal svým způsobem příklad. A to vše je ještě doplněno nestoudnou xenofobií, přehlížením vlády práva, státem řízené ekonomice a podmínkám vhodným pro bujení antisemitismu.

Jernže v Polsku je prý situace vážnější. Jde totiž o šestou největší ekonomiku a klíčového člena EU i NATO. Německo Varšavu považovalo za přirozeného spojence, po konci komunismu to přece byla úspěšná tržní ekonomika a maják demokracie. Dokonce se prý mluvilo o tom, že kdyby došlo k brexitu, tedy odchodu Velké Británie z EU, mohlo by ho Polsko nahradit jako strategický partner Berlína.

I ve chvíli, kdy Právo a spravedlnost vyhrálo volby, asi nikdo nečekal, že bude polská vláda v reakci na kritiku autoritářských sklonů ve Varšavě vyvolávat duchy nacismu. Polsko nejde slepě v maďarských stopách. Jako největší příjemce evropských dotací se chce vyhnout chybě Budapešti a nechce odradit soukromé zahraniční investory. Jakkoli Viktor Orbán běžně odsuzuje Brusel, je závislý na unijních dávkách.

Orbán se netají svými dobrými vztahy s Putinem, ale Kaczyński  považuje Moskvu za hrozbu. „Tlačí na NATO, aby zřídilo v Polsku stálé základny, aby odradily Putinův revanšismus. Nikdo si zde zřejmě nevšiml ironie: atlantická aliance byla založena jako strážce liberální verze demokracie, o níž Kaczyński tvrdí, že jí pohrdá," poukazuje na ironickou situaci Stephens.

PiS se podle něj snaží dokončit to, co považuje za nedokončený politický úkol z konce studené války. Jenže EU má jistá pravidla a partneři Polska mohou legitimně zvažovat, zda koncentrace moci v rukou vládnoucí strany odpovídá testu politického pluralismu.

Varšava by ale podle něj neměla by se podceňovat váha veřejného odsudku. Washington již dal najevo obavy. A jen těžko lze najít, co by Varšava získala z trvalé roztržky s Německem. Ať se to Polsku líbí nebo ne, jeho prosperita a bezpečnost je svázána s liberálně naladěnými spojenci.

„Vůdci jako Viktor Orbán a Jaroslaw Kaczyński si zjevně nevšimli další ironie. I když brojí proti cizím, dál na západě jsou lidé, kteří se nyní ptají, zda rozšíření EU byl tak dobrý nápad. Nemusíte se příliš snažit, abyste narazili na nostalgii po starém evropském "jádru" stejně naladěných demokracií. Výmluvné je zřejmě i to, že když krajně pravicoví populisté v Británii démonizují imigranty, tak nemyslí Syřany, ale Rumuny, Bulhary a, ano, Maďary a Poláky," rýpnul si komentátor.