Nechcete další Paříž a Brusel? Tak tohle musíte změnit, vzkazuje EU známý analytik

Problém otevřených hranic

Soufan varuje, že ačkoliv není zcela jasné, jakými konkrétními opatřeními – pokud takové vůbec existují - se mohlo útokům v Bruselu předejít, je jisté, že bezpečnostní a zpravodajské služby nutně potřebují lepší nástroje, kterými by mohli s teroristy bojovat.

„Zaprvé, členové EU musí souhlasit na použitelných pravidlech pro sdílení informací o svých občanech. Je znepokojující, že skupina, která spáchala tyto hrůzné útoky, je zřejmě ta stejná, která zaútočila v listopadu na Paříž. Její vůdce, Salah Abdeslam, byl schopen vycestovat z Belgie, zaútočit na Paříž a následně se vrátit do svého domovského města Bruselu – a do svého sousedství Molenbeek."

Toto bylo podle Soufana umožněno otevřenými hranicemi v rámci EU. „Na otevřených hranicích samo o sobě není nic špatného. Ale Spojené státy mají FBI a další agentury, které na federální úrovni hlídají jedince, kteří by mohli představovat hrozbu," vysvětluje.

„Evropské zákony oproti tomu až příliš často autoritám zakazují sdílení klíčových informací," dodává. To podle něj dokazuje případ Mehdiho Nemmoucha, který v bruselském Židovském muzeu před dvěma lety zabil čtyři lidi a nyní ho čeká soud. Jelikož se jedná o francouzského občana, francouzské úřady o něm odmítly sdělit informace svým belgickým kolegům.

Teroristé projdou, informace ne

„Jinými slovy, teroristé se přes hranice dostanou snadněji než informace. To s ohledem na globální hrozbu není přijatelné. Soukromí, osobní svobody a otevřené hranice mohou s bezpečím veřejnosti koexistovat – ale pouze tehdy, pokud spolu úřady mohou spolupracovat," varuje.

Soufan dále upozorňuje, že je absolutně nutné, aby spolu evropské státy spolupracovaly při monitorování zahraničních bojovníků – lidí, kteří odešli bojovat do zemí, jako je Sýrie a Irák, po boku teroristů. Z Evropy podle odhadů odešlo okolo pěti tisíc lidí, přičemž 470 z toho je z Belgie; asi 30 % z nich se dle předpokladů vrátilo do Evropy.

„Pro malou zemi, jako je Belgie, je téměř nemožné monitorovat všechny své občany, kteří se z bojišť v Sýrii a Iráku vrátili – a zároveň ty, kteří by mohli sympatizovat s násilným extrémismem."

Je třeba sledovat zahraniční bojovníky

Soufan dále uvádí, že každý známý zahraniční bojovník by měl být sledován a úřady by měly mít k dispozici informace nejen ohledně důvodu jejich odchodu, ale zejména ohledně jejich návratu. „Ti, o kterých se zpravodajské agentury domnívají, že se vrátili ze zákeřných důvodů, evidentně představují větší riziko než ti, kteří se vrátili kvůli svému znechucení nad činy IS," podotýká.

Soufan také varuje před přílišným spoléháním se na elektroniku na úkor lidských agentů. „Elektronické sledování a velké množství dat mají své místo, ale neodstraňují nutnost přítomnosti živých očí a uší." Navrhuje například využívání informantů, kteří by mohli infiltrovat i malé skupiny, jako jsou rodinné kruhy.

Velmi důležité také podle něj je, aby se vlády zaměřily na oblasti, ve kterých se terorismu a radikalismu daří. „Nápadné množství Belgičanů bojujících na Středním východě pochází z Molenbeeku, kde Abdeslam vyrůstal a byl dopaden. Podobné oblasti mohou existovat v mnoha dalších evropských městech; dalším znepokojujícím příkladem je Saint Denis v Paříži."

„Namísto ignorování těchto komunit, jak se dělo po mnoho let, se s nimi vlády musí dostat do kontaktu a pomoci jim integrovat se do okolní společnosti," dodává.