Brexit dává ČR do rukou velkou moc: Americký profesor pro EZ podrobně o tom, co čeká Evropu i svět

Velká Británie odhlasovala odchod z EU. Co nás čeká v nadcházejících dnech?

Tato situace je bezprecedentní, což znamená, že věci teď budou velmi nejisté. Rozhodnutí odejít je jen začátek; vyžaduje to množství dalších rozhodnutí, z nichž každé vyprovokuje další debaty. Navíc by tu mohl být finanční zmatek, a to i mimo okamžitý rozprodej, jaký na finančních trzích můžeme sledovat nyní. A různé strany a veřejné osoby na to také budou reagovat po svém. Na hlasování budou reagovat i další skupiny – nějaká velká společnost by například mohla oznámit, že své sídlo nebo další operace přesune mimo Británii – a tyto reakce také spustí další debaty. A pak je tu fakt, že většina parlamentu byla proti odchodu, a přesto bude muset schválit legislativu a učinit některá další rozhodnutí, aby k tomu došlo. A každé rozhodnutí, které bude v průběhu toho učiněno, vytvoří nové okolnosti pro to, co bude následovat. Takže tu bude kaskáda efektů, které nikdo nemůže předvídat.

Jedna z prvních věcí, které se musí stát, je oznámení vlády ohledně časového rozvrhu pro uplatnění Článku 50, tedy formální oznámení EU, že Británie hodlá odejít, a pro zahájení náročného opětovného vyjednání většiny britských mezinárodních obchodních smluv. Bude třeba rozhodnout, kdo tato vyjednávání povede, což také bude politicky diskutabilní. Řekl bych, že toto jsou teď aktuální otázky, ale další desítky a stovky jich budou ještě následovat.

Mohlo by britské rozhodnutí skutečně ohrozit integritu EU?

To by zajisté mohlo. Myslím, že pro státy, které do EU patří, zatím stále funguje to, co je do EU přivedlo, takže si nejsem jistý, že jiné země EU opustí. Jak jsme viděli minulý rok, Řecko zůstalo v eurozóně a zvolilo si tak vztahy s EU místo přání jeho lidí odmítnout finanční dohodu EU, která způsobovala velké utrpení. Na druhou stranu, v některých zemích posílil euroskeptický a nacionalistický názor do té míry, že někde vážně aspiruje na ovládnutí některých vlád. Viděli jsme, co se stalo v Británii: euroskeptici posílili natolik, že premiér měl pocit, že musí tuto otázku lidem předložit k hlasování. Jakmile to uděláte, kampaně na obou stranách se mohou vydat směry, které nemůžete předvídat.

Domnívám se také, že britské rozhodnutí odejít by mohlo vytvořit nové napětí mezi zeměmi, které stále v EU jsou. Za prvé, ve světle tohoto dramatického výsledku se objeví požadavky na reformy unijních institucí, a to i ze strany mnoha z těch, kteří jsou EU nakloněni. Panuje tu obecná shoda, že EU není dostatečně demokratická, a proběhnou debaty ohledně toho, co je s tím možné udělat. Popravdě by tu takové debaty byly i v případě, kdyby brexit prohrál, obzvláště, pokud by byl výsledek těsný.

Za druhé, systém, který každému členskému státu EU dává právo veta ohledně některých klíčových rozhodnutí, včetně obchodních smluv, by mohl znamenat, že si každá země bude sama moci rozhodnout, jaké podmínky si pro pokračující obchod s Velkou Británií nastaví. Strany v těchto zemích budou poukazovat na jakékoliv ústupky nebo výhodné podmínky, které Británie získá, a budou chtít vědět, proč by jejich občané neměli mít tytéž výhody. To také vytvoří nové napětí a tlak takových rozměrů, jaké možná za relativně krátkou historii EU nebudou mít obdoby.

Ale opět je kvůli velkému množství rozhodnutí a počtu zainteresovaných zemí, stran a dalších skupin – kvůli tolika „pohyblivým částem" - a kvůli tomu, že každé další rozhodnutí závisí na dřívějších rozhodnutích, nemožné předvídat, co přesně se bude dít dál. Po důkladném zvážení se domnívám, že EU zůstane z velké části pohromadě, obzvláště pokud dojde k některým rozumným reformám. Ale domníval jsem se také, že vše nasvědčovalo tomu, že Británie zůstane v EU. Nacionalismus je jedna z nejmocnějších sil moderního světa a zahrnuje iracionální prvky, které jsou nestabilní a nepředvídatelné. Takže lídři EU nyní budou čelit mnoha výzvám.

Výsledky byly velmi těsné. Co to vypovídá o situaci ve Velké Británii?

Evidentně je tu velké rozdělení: mezi Velkým Londýnem a zbytkem země, mezi Skotskem a Anglií a mezi starými průmyslovými oblastmi na severu a relativně více prosperujícím jihem. Analýza BBC hlasování naznačuje, že nejlepším predikátorem toho, jak bude daná oblast hlasovat, byla úroveň vzdělání: opozice vůči EU je silnější v oblastech, kde méně lidí vystudovalo vysokou školu. To ukazuje na rozdělení mezi profesionální třídou a dělnickou třídou – rozdělení, které nekopíruje staré rozdělení na konzervativce a labouristy, ale různými způsoby je rozděluje, což zvyšuje tlak na obě strany a jejich předsedy. Těsný výsledek hlasování také ukazuje, že toto rozdělení není otázkou velké většiny proti malé menšině, ale dvou více méně vyrovnaných koalicí, z nichž ani jedna nebude chtít uznat finální porážku – což signalizuje další přitvrzování politického rozdělení, alespoň dokud Spojené království zůstává pohromadě. Ale nemyslím si, že to tak zůstane, jak vysvětlím v odpovědi na další otázku.

Je britská integrita kvůli výsledkům hlasování ohrožena?

Myslím si, že zcela jistě. Nedomnívám se, že Spojené království ve své současné podobě přežije. Hodně lidí bude požadovat další referendum o skotské nezávislosti a to tentokrát uspěje, pravděpodobně s velkou převahou. Situace Severního Irska je nyní najednou také velmi nejistá. Mírový proces a Velkopáteční dohoda, které tam udržovaly mír během minulých dvou desetiletí, byly založeny na Británii v EU a na faktu, že Severní Irsko bude mít otevřené hranice s Irskou republikou. Ale když Británie odejde, tato hranice se stane pozemní hranicí mezi EU a Británií, která zcela jistě bude vyžadovat různé hraniční kontroly. To obratem znovu obnoví požadavky irských nacionalistů na jednotné Irsko; nacionalistická strana Sinn Fein už k hlasování o této záležitosti vyzvala. Celá situace ohledně Severního Irska byla už tak velmi složitá a tento vývoj vyvolává některé staré a některé nové otázky, které podle mého názory vůbec nebyly promýšleny. Vládní ministryně pro Severní Irsko, která byla pro odchod, během kampaně uvedla, že to prostě bude návrat k situaci před mnoha lety, kdy byla hranice otevřená. Ale to bylo před existencí EU. Lidé Severního Irska navíc hlasovali pro setrvání, takže odtržení Severního Irska z EU spolu se zbytkem Spojeného království by v tomto případě odporovalo přání lidí. Nemyslím si, že někdo může říci, co pro Severní Irsko nakonec bude řešením, ale čekají ho vážné problémy a překvapilo by mě, kdyby za deset let bylo Severní Irsko stále plným členem Spojeného království.

Ovlivní výsledky hlasování nějakým způsobem přímo Českou republiku?

Jak jsem již zmiňoval, každý členský stát EU má právo veta ohledně některých klíčových rozhodnutí. Česká republika bude alespoň teoreticky v pozici, kdy by mohla Británii znemožnit znovu vstoupit na jednotný trh, jak zcela jistě bude chtít, nebo stanovit podmínky, na základě kterých bude Británie s EU v budoucnu obchodovat. To je opravdu velká moc. Další státy samozřejmě budou mít a možná i uplatní stejnou moc. A není to moc jen nad Británií, ale i moc překazit plány jiných členských států – dokonce i Německa nebo možná Francie – v případě, že budou chtít nastavit pravidla, se kterými malé státy nebudou souhlasit. Takže předpokládám, že mezi Českou republikou a dalšími členskými státy bude probíhat intenzivní vyjednávání ohledně toho, jak se s touto překvapivou novou situací vypořádat.

Budou mít výsledky britského referenda nějaké významné důsledky pro Spojené státy?

Tím největším přímým důsledkem, které by mohly mít – i když o tom pochybuji, je pomoci Donaldu Turmpovi stát se prezidentem. Za prvé, základní voličstvo kampaně za odchod z EU je podobné voličstvu Donalda Turmpa v USA: stárnoucí běloši bez vyššího vzdělání, kteří se cítí vykořenění globalizací. Vítězství tohoto voličstva v jedné zemi by mohlo podpořit jeho protějšek v jiné zemi. Konkrétněji by se recese toho typu, jakou někteří již předpovídají pro Británii, nebo škody pro evropskou ekonomiku celkově, mohla přidat k již nyní zpomalující americké ekonomice. Největším faktorem v prezidentských volbách je stav ekonomiky, ze kterého voliči viní nebo který připisují straně současného prezidenta (v tomto případě jde o demokraty). Takže ekonomické problémy nebo nebo nestabilita pomohou Trumpovi – který mimochodem brexit podpořil, zatímco Barack Obama byl proti němu.

Mimo to očekávám, že Británie a USA, které byly během minulého století blízkými spojenci (ačkoliv předtím měly velmi složité vztahy), budou chtít ve vzájemné spolupráci pokračovat a během nadcházejících několika let vyjednají detaily jejich nových obchodních dohod. Ale to opět znamená mnoho dalších rozhodnutí, která teprve budou učiněna, z nichž každé by mohlo být příležitostí pro nové kontroverze v jedné z těchto zemí, nebo dokonce v obou.