Cameron pod palbou kritiky: Nic nevyřešil, vše mělo být jinak, historie ho odsoudí

Rozpad Británie je reálný

Lidé, kteří žijí na ekonomickém okraji v bohatých státech se bouří proti dobře zajištěným a kosmopolitním městským oblastem, uvádí expert. Dodává, že starší voliči se zasekli na pozicích, které ti mladší odmítají, přičemž tradiční politické strany nalevo i napravo jsou trhány na kusy.

"Jednou z mála dobrých věcí na britské volbě opustit Evropskou unii je bohatý soubor poučení, který poskytuje vůdcům a voličům v dalších demokraciích," konstatuje Doinne. Považuje za nepravděpodobné, že by historie byla smířlivá vůči britskému premiéru Davidu Cameronovi.

Referendum  z minulého týdne totiž podle politologa nepředstavovalo produkt hlasité veřejné poptávky. Cameron ho svolal, aby vyřešil krátkodobý politický problém a zvládnul volby, soudí odborník. Vysvětluje, že jeho Konzervativní strana byla ohledně postoje k Evropě rozdělená a obávala se odlivu hlasů ke krajně pravicové, protievropské, protipřistěhovalecké Straně nezávislosti Spojeného království (UKIP).  

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.      

"Cameron myslel, že když odkopne problémy z cesty tím, že přislíbí budoucí plebiscit o Evropě, (problémy) jednoduše zmizí," pokračuje profesor. Připomíná, že namísto toho Cameron přeměnil běžnou volební změnu v hlubokou krizi, která může vést k rozpadu jeho země a zároveň ohrožuje budoucnost Evropy. "Celý kontinent byl vzat jako rukojmí kvůli vnitřnímu boji v Konzervativní straně," cituje expert ostré prohlášení Martina Schulze, předsedy Evropského parlamentu.   

Navzdory britským vlajkám vztyčovaným na podporu brexitu se Doinne domnívá, že se jednalo o anglický, nikoliv britský nacionalismus, který byl hnacím motorem. Anglie hlasovala pro odchod z EU, zatímco Skotsko jasně pro setrvání, poukazuje profesor. Dodává, že Severní Irsko také volilo setrvání, přičemž Wales se rozdělil, když jeho více anglické části hlasovaly podobně jako Anglie. Pro Skoty, kteří chtějí svou zemi nezávislou, se náhle jejich nacionalismus změnil ve formu proevropského internacionalismu, vysvětluje politolog. "Aby zůstali v Evropě, musí odejít z Británie," konstatuje Doinne. Rovněž varuje, že po obtížném, byť úspěšném boji za mír se nyní statut Severního Irska opět ocitá v nejistotě.

Frustraci je nutné řešit

Vina dle odborníka přesto nepadá na demokracii ani voliče. Doinne tvrdí, že pokud jde o komplikované volby - a brexit označuje za ztělesnění komplikovanosti - lídři v zastupitelských demokraciích musí najít odvahu činit rázné výzvy a poté předstoupit před voliče, nikoliv využívat referenda čistě za účelem vyhýbání se odpovědnosti. "Ve skutečnosti, nyní, když byla tato cesta otevřena, by skuteční demokraté měli požadovat druhé referendum o podmínkách dohody o rozchodu," naznačuje profesor. Soudí, že voliči ve čtvrtek vsadili na neznámé před známým a měli by znovu hlasovat o plných dopadech toho, co uvedli do pohybu.    

Evropská myšlenka byla částečně zabita pravým křídlem Toryů, kteří si myslí, že mohou přeměnit svůj ostrov v ráj volného obchodu a minimální regulace, kritizuje expert. Na druhou stranu připouští, že ji rovněž torpédovaly tradičně labouristické průmyslové oblasti, které mají daleko k obecně prosperujícímu Londýnu hlasujícímu jasně pro setrvání.  Jako příklad Doinne uvádí okresy Barnsley, Grimsby a South Shields, kde se pro odchod z EU vyslovilo 68%, resp. 70% a 62% voličů. Odkazuje přitom na prohlášení Emmy Lewell-Buckové, labouristické poslankyně ze South Shields podporující setrvání v Unii, podle něhož vůdce UKIP Nigel Farage svým nenávistným jazykem vybičoval každého k šílenství.

Profesor to považuje za důkaz, že etnický nacionalismus je napříč Evropou na vzestupu a britské referendum tento trend pouze zintenzivní. Vysvětluje, že v mnoha zemích, včetně USA, technologické změny, globalizace a finančnictví nutí mnoho lidí koukat na prosperitu z velké dálky. "Ve své ospravedlnitelné frustraci často považují přistěhovalectví za součást dalších změn ve světě, který odsuzují," píše odborník. Zdůrazňuje však, že odpovědní politici by měli vždy odmítat rasismus a jejich prací je navíc poskytovat realistické politické odpovědi k potlačení hněvu. Pokud v tomto středopraví a středoleví politici selžou, jejich strany zůstanou nedůvěryhodné, předvídá politolog.      

Byť je britská volba pochopitelná, Doinne ji označuje za důvod ke smutku. "Jedná se o volbu proti otevřenému světu a odmítnutí myšlenky, že demokracie může ve skutečnosti získat na síle hlasováním o suverenitě a usilováním o společné cíle," konstatuje odborník. Připomíná, že kampaň za odchod využívala slogany velice podobné těm rezonujícím v aktuální americké prezidentské kampani. Oslovila tím starší voliče, kteří se ve velkém postavili za brexit, zatímco mladší Britové podporující setrvání v EU budou po mnoho dalších let spoutáni volbou předchozí generace, dodává profesor.   

Příznivci otevřených společností dostali facku od občanů, kteří se mstí za to, že byli příliš dlouho odstrkováni a ignorováni, míní expert. Uzavírá konstatováním, že v Evropě i ve Spojených státech mohou politici buď zareagovat na křičící protest, nebo budou čelit něčemu horšímu, než je brexit.