Evropany tu nechceme, volají britští muslimové. Jen berou dávky a dostávají byty, na které jsme čekali

Luton je jedním z těch britských měst, kde jsou lidé popisováni jako „bílí Britové" v menšině – tvoří asi 45 procent obyvatel. Leží asi 50 kilometrů od Londýna a jeho asi dvousettisícová populace byla formována vlnami migrantů, kteří sem přišli za posledních 100 let - ať už jde o Iry, či lidi z Karibiku, jižní Asie a východní Evropy. Asi čtvrtina obyvatel se hlásí k islámu, většinou jde o muslimy z Pákistánu, Indie a Bangladéše. K dispozici nejsou žádné spolehlivé statistiky o přesném počtu východoevropských imigrantů v této oblasti, od roku 2004 ale jejich počet roste a i oni tvoří významnou část tamních obyvatel.

Velká část tamní bílé dělnické třídy byla rozčarována tím, jak imigrace město změnila, mnozí proto podporují krajní pravici. Když tedy došlo na hlasování o brexitu, počítalo se s tím, že oni budou volit pro odchod a že značná část přistěhovalecké komunity bude volit tak, aby Británie v EU zůstala. A přesto Luton hlasoval pro vystoupení z EU - 56 procent bylo pro brexit. Průměr v zemi byl 52 procent.

Výsledek referenda vypovídá o názoru na Brusel, i o názoru na britskou vládu

„Všichni se bojí o práci, mají strach o svá pracovní místa," tvrdí asi padesátiletý malíř-natěrač Darren Carroll. „Hledají, koho by z problémů obvinili. To je důvod, proč hlasovali pro odchod." Luton býval průmyslovým městem, v 17. a 18. století byl znám díky továrnám na klobouky. Fungovala tu taky automobilka, která ale v roce 2002 musela ukončit provoz. „Několik lutonských distriktů nyní patří mezi 10 procent nejchudších oblastí v zemi," píše server Politico.

„Panuje tu celkový pocit bezmoci," říká Peter Adams, křesťanský protirasistické aktivista a obyvatel Lutonu. „Na některých sídlišť najdete tři generace nezaměstnaných, lidé mají pocit, že politici už je nezastupují. Hlasování bylo o Westminsteru stejně jako o Bruselu."

Zatímco Británie jako celek zaznamenala týdnech po referendu drastický nárůst počtu trestných činů z nenávisti, policie podobný nárůst v Lutonu nezaznamenala. Mnozí se domnívají, že by to mohlo být způsobeno tím,  že napětí bylo již před hlasováním vysoké. „Abych byl upřímný, pro Luton jsou zločiny z nenávisti a projevy nespokojenosti s přistěhovaleckou komunitou běžná součást života," říká Adams.

Napětí roste i mezi muslimy a východoevropany

Napětí roste mezi bílou a asijskou komunitou, stejně jako mezi Asiaty a lidmi z východní Evropy, kteří přebírají ta místa, která původně zastávali lidé z indické nebo pákistánské enklávy. „Doslechnete se o tom, že Rumuni jsou nečestní a kradou," říká Mohammed Akhtar, majitel indické restaurace. „Pro nás je divné, když pijí a vedou svůj společenský život na ulicích, protože na to nejsme zvyklí."

Na národní úrovni asi třetina migrantů z jižní Asie žijící ve Velké Británii hlasovala pro odchod. Ironií může být, že tito lidé jsou často nespokojeni s politikou, kterou vedla tehdy ještě ministryně vnitra Theresa Mayová. Ta zavedla přísnější imigrační kontroly. „Podle mého názoru to je rasistická imigrační politika," říká Akhtar. „Může sem přijít kdokoliv z Polska či Bulharska nebo Rumunska a mohou dělat, co chtějí. Ale teď už nemůže přijít kuchař nebo číšník z Pákistánu či Bangladéše. Je to těžké pro podnikání."

Východoevropané kradou "původním" migrantům místa

V Lutonu ale svou roli sehrávají také třídní zájmy - napříč různorodými etnickými skupinami. Drtivá většina pracovních míst nabízených v Lutonu je určena pro osoby s nízkou kvalifikací. Bílá i muslimská asijská komunita se obávají námezdních pracovních sil spojených s východoevropskou migrací.

„Vzhledem k tomu, že byla zavřena automobilka, je tu stále méně a méně pracovních míst, pokud nepracujete na letišti nebo v maloobchodě," říká Safia Iqbalová, která pracuje v jedné z mnoha oděvních prodejen. „Vlastně jsem hlasovala pro setrvání, ale celá moje rodina hlasovala pro odchod. Nevidí, že by pro ně Evropa něco dělala. Vše, co vidí, je, že je méně pracovních míst a větší konkurence."

Farhana Ahmedová, starší žena nakupující v obchodě, souhlasí. „Naše komunita je tu dost dlouho, abychom se sami považovali za Brity, i když naše kůže není bílá," říká. „Mnoho lidí, zejména ze starší generace, nevidí jako rozpor, když si stěžují na nejnovější imigraci. Stalo se to náhle," dodala s tím, že muslimská dělnická třída má stejné problémy a řeší stejné sociální otázky jako bílá dělnická třída.

Lidé cítí zášť, že někdo přijde a dostane byt, na který čekali

Podle serveru Politico neexistuje žádný lepší příklad složitosti etnické rozmanitosti Lutonu než skutečnost, že jedním z nejvýznamnějších tamních politiků protiimigrační Strany za nezávislost Spojeného království UKIP je přistěhovalec. Yasin Rehman přišel do Velké Británie z Pákistánu před 29 lety, tehdy mu bylo 14. Dnes ale podle svých slov vidí nadměrnou imigraci - především z východní Evropy - jako jeden z hlavních problémů pro Velkou Británii.

„Přišel jsem díky řízenému systému," říká. „Prošel jsem procesem." Podle něj je zřejmé, proč etnické menšiny hlasovali pro brexit. „Imigrace a nedostatek finančních prostředků. Nedostatek bydlení. Lidé žijí v garsonkách, žijí v hotelích, stovky jich tam žijí. Výsledkem samozřejmě je, že se můžete cítit odstrčeni a automaticky pocítíte zášť, že jste tak dlouhou dobou, platíte daně, a teď nedostanete své děti do školy vedle domu. Že nedostanete přidělený byt, na který čekáte, protože sem přišel někdo jiný."

Ne všichni s jeho slovy ale souhlasí. Tanvir Munir, generální tajemník centrální mešity v Lutonu, byl podle svých slov udiven, když se dozvěděl, že Luton hlasoval pro odchod. „Jsme přistěhovalci nebo děti přistěhovalců a tato země nám dala příležitost stát se součástí společnosti a kultury a cítit se Brity," říká. „Tak proč bychom měli vyloučit někoho jiného?" Časem prý ale pochopil, proč někteří členové jeho komunity hlasovali pro brexit. „Mnoho muslimů zde patří do dělnické třídy, pracují na špatně placených pracovních místech, a věří, že je to jejich malý ostrov," dodává.