Magické řešení každého problému v Québecu. Le Penová získala neočekávané spojence

„Je důležité vítat nově příchozích s otevřenou náručí, ale musíme omezit nošení náboženských symbolů, abychom zlepšili vzájemné soužití,” řekl François Legault, předseda kanadské politické strany Coalition Avenir Québec.

Legaultovo prohlášení se týkalo podobného tématu, jež řeší Francie. Marine Le Penová, předsedkyně francouzské politické strany Front national, v rozhovoru před několika týdny vyjádřila nesouhlas s nošením židovské jarmulky na veřejnosti.

„Zejména si myslím, že boj proti radikálnímu islámu má být společným bojem a každý by měl říct, že tady něco obětováváme,‘“ uvedla Le Penová. „Možná to bude jen o nošení klobouku, ale byl by to krok [správným směrem] ve snaze skoncovat s radikálním islámem ve Francii.”

Podobný tón obou prohlášení není náhodný. Kanadská frankofonní provincie Québec totiž převzala koncept „laïcité” neboli sekularismu, přestože s jinými charakteristikami než Francie.

Bývalý francouzský premiér zastává ultrapravicové názory

Ve Francii se zákaz náboženských symbolů těší veliké podpoře. Více než deset let je v platnosti zákon, jež omezuje nošení muslimských šátků a dalších symbolů ve státních školách a institucích. Od roku 2010 není povoleno zakrývat si celou tvář na veřejných prostranstvích. V extrémním pojetí Marine Le Penové znamená odstranění náboženských rozdílů nutnou podmínku k vytvoření neutrální, soudržné a univerzální společnosti. Tato kdysi ultrapravicová rétorika dnes nachází zastánce i mezi středovými a levicovými politiky, k nimž patří i bývalý francouzský premiér Manuel Valls.

Navrhovaný zákaz vyvolává v Québecu smíšené reakce. Pozitivně ho vnímají především obyvatelé venkovských oblastí, jež imigraci považují za hrozbu pro tradiční québeckou společnost. Naopak velkoměsta, jako je Montréal, jsou proti zákazu. Dosavadní pokusy o schválení zákona nebyly úspěšné.

Québec je součást Kanady, která jako první stát světa učinila z multikulturalismu oficiální státní politiku. Na úrovni provincie v posledních letech ovšem nabírala na intenzitě debata o zákazu nošení podezřelých náboženských symbolů pro veřejné osoby. Neúspěšný pokus o jeho schválení z roku 2013 následovalo volební vítězství strany Parti libéral du Québec, jejíž program se hlásí k celostátní politice multikulturalismu. Toto téma se v souvislosti s lednovou střelbou na politické scéně opět objevilo.

Sekularismus nefunguje

Aby se Québec mohl o zákazu správně rozhodnout, musí najít odpověď na dvě otázky. Je francouzský koncept sekularismu vůbec funkční? Usnadňuje a urychluje, jak tvrdí Le Penová, asimilaci náboženských menšin do většinové společnosti? Novinářka Sigal Samuel se ve svém článku pro časopis The Atlantic domnívá, že nikoliv.

„Ve Francii to má jasně opačný účinek,” potvrzuje její domněnky Jeffrey Reitz, profesor sociologie z Univerzity v Torontu. Mnoho muslimských dívek a žen má pocit, že náboženské symboly jsou důležité pro obranu jejich identity. Ve škole si sice šátek podle platných zákonů sundají, ale nandají si ho ihned po opuštění budovy. Tato reakce, kdy zákon zakazuje praktikování nějaké činnosti a lidé v ní na protest pokračují, je jeden ze známých vzorců lidského chování.  

Jeffrey Reitz považuje zaměstnanost za jedno z měřítek asimilace. Zjistil, že muslimské ženy narozené ve Francii vykazují o 10-15 % nižší míru zaměstnanosti než ostatní Francouzky. Pro srovnání, v multikulturním Québecu je míra zaměstnanosti muslimských žen z druhé generace imigrantů stejná jako u většinové populace. Multikulturalismus ve skutečnosti funguje jako efektivní nástroj asimilace, soudí Reitz.

Židé volí Le Penovou

„Koncept laïcité je v Québecu vnímán jako magické řešení každého problému s identitou,” domnívá se Valérie Amirauxová, profesorka sociologie na Univerzitě v Montréalu. „Ale nutit lidi změnit se v někoho, kým nejsou, nemůže fungovat.” Nic nenaznačuje, že tyto zákony ve Francii něčemu pomáhají. Naopak, existuje silná vazba mezi zviditelňováním populistických zákonů v médiích a růstem projevů nenávisti vůči muslimům.

Ve Francii využívá Le Penová tradiční sekularismus jako obranu proti vnějšímu nebezpečí. Nakonec by ji mohli volit i někteří židé, přestože se v minulosti nevyhýbala antisemitským výrokům.

Sarah Hammerschlagová z Univerzity v Chicagu, jež se zabývá dějinami francouzských židů po druhé světové válce, očekává pokračování růstu podpory této menšiny vůči Le Penové. „Je tam mnoho židů, kteří budou volit Le Penovou, protože nebezpečí muslimského antisemitismu je vnímáno jako největší hrozba židovským komunitám ve Francii,” myslí si Hammerschlagová.

Paradoxně může tato hrozba židy vehnat do náruče tradičně antisemitské strany, jejíž předsedkyně požaduje od židů vzdát se svých náboženských symbolů.

Muslimové v Québecu se potýkají s podobnými náboženskými otázkami a problémy s národní identitou jako jejich francouzští spoluvěrci. Neúspěchy Francie mohou být v tomto ohledu více inspirativní než její úspěchy.