Děkujme bohu za Merkelovou? Věci jsou horší, než se zdá, tvrdí germanista

Uzavírat dohody, sdílet moc

S ohledem na životní příběh Merkelové to podle experta ani jinak nešlo. "Na rozdíl od téměř všech ve Východním Německu, tam ona nezůstávala kvůli smůle či ostnatému drátu," připomíná Hawes. Vysvětluje, že otec Merkelové byl luteránský pastor a z vlastní vůle se přestěhoval z Hamburku do NDR krátce poté, co se budoucí kancléřka v roce 1954 narodila, a stal se významným představitelem tamní státem tolerované církve.

Berlínská zeď byla postavena, když bylo Angele sedm a byť za to rozhodně nemohla, její osud se od té doby pojil s NDR, uvádí germanista. Poukazuje, že musela vyrůstat s vědomím, že mohla žít v Západním Německu a coby brilantní mladá žena a vědkyně pociťovala každý den přímé dopady iluzorního utopismu svého otce. Ve věku 35 let pak podle Hawese prožívala triumf Západu nejen jako prostou proklamovanou svobodu, ale také jako duševní vysvobození, alespoň od lží, do nichž se někdejší ideje nevyhnutelně nořily.       

"Historické unikum Západu nespočívá v neomezené svobodě, ale v neidealistickém předpokladu, že je třeba uzavírat dohody a sdílet moc," píše expert. Ten podle něj sahá do roku 754, kdy se Evropa vzpamatovala s temných dob barbarství díky smlouvě ze Saint-Denis, přičemž franské dynastii se dostalo požehnání od papeže a církev na oplátku získala pozemky a germánskou sílu k jejich ochraně. "Od té doby, říkejte si tomu, jak chcete - církev a stát, král a parlament, brzdy a protiváhy -, tento princip stál proti ke každé opojné fantasii nějaké perfektní společnosti," dodává Hawes.

V tom germanista spatřuje klíč ke schopnosti Merkelové nalézt střední cestu. Rychle a brzy si totiž uvědomila to, k čemu nakonec dospěje každý rozumný člověk - že opojný idealismus není ctnost, ale prokletí a tichý, kompromisní realismus není absencí přesvědčení, ale naopak jeho nejčistším vyjádřením, konstatuje filozof. Tvrdí, že žádná jiná politická poučka se nemůže více odlišovat od katastrofálního mixu veřejné nabubřelosti a zákulisních intrik, kterým se britští konzervativci učí pozlacených, testosteronem nabitých kolbištích univerzit v Etonu a Oxfordu.        

"V době brexitu a Trumpa, kdy lidé křičí na jásající tribuny cosi o znovuzískání vlastní země a dni nezávislosti, bychom všichni měli děkovat bohu, že nejsilnější země Evropy má vůdce, který zažil rozdíl mezi chaotickou západní svobodou a skutečnou nesvobodou, který vyrůstal ve světě, kde jste dostávali jen lživé zprávy," píše Hawes. Považuje za důležité ocenit i fakt, že Němci chodí k volbám a činí tak s radostí při vědomí, že je téměř nemožné, aby nějaká strana získala absolutní většinu, a tudíž se kancléřem nestane nikdo, kdo nedokáže uzavírat rozumné dohody s lidmi odlišných názorů.

Královna středu

Podle germanisty bychom měli být rádi, že "Mutti", pomyslná politická Miele - německá značka, která je sice přehlédnutelná, ale spolehlivá - bude zajisté opět kancléřkou a vede si natolik suverénně, že list Die Zeit minulý týden naznačil, že by mohla řídit zároveň i ministerstvo zahraničí, což se stalo naposledy za Konrada Adenauera na vrcholu studené války v letech 1951-1955.

"Myslíte si, že věci nejsou tak zlé, aby to bylo třeba?" ptá se odborník. Doporučuje zamyslet se znovu a vzít v potaz, že populisté si stále myslí, že zítřek patří jim. Evropská, britská i americká radikální levice i pravice vzhlíží k Rusku, které radostně podává pomocnou ruku každému, kdo může působit potíže, poukazuje Hawes. Dodává, že Němci vědí, že pořádat referenda v těžkých dobách je nástrojem diktátorů a demagogů, a proto právě Merkelová na summitu G7 v roce 2015 soukromě apelovala na svého dobrého přítele Davida Camerona, aby nepořádal "zcela nepotřebné" referendum o brexitu.

"Ale co? Mít trpělivost? Nechat věci tiše odeznít? Učinit racionální dohodu pro dobro země napříč stranami, s níž by souhlasila drtivá většina poslanců z obou táborů? Ne, Davide," kritizuje filozof.  

Každý, kdo sledoval televizní duel mezi Merkelovou a jejím hlavním soupeřem, Martinem Schulzem, bude zřejmě souhlasit s predikcí, že Německo čeká další velká koalice CDU a SPD, připouští germanista. Poukazuje na názor některých expertů, že Schulz si svým výkonem neřekl ani tak o moc, ale spíše o místo v hlavním štábu Merkelové.

Hawes konstatuje, že například jeho německý tchán je tímto vývojem potěšen. Narodil se před 90 let ve východní části Německa, která je dnes Ruskem, a zažil tak různé věci, na rozdíl od "prokleté" generace pocházející z baby-boomu, která byla nejvíce hýčkaná a je k sobě tak shovívavá, že zřejmě zapomněla, jaké zuby má historie, konstatuje germanista. "Takže bůh ochraňuj Mutti, královnu středu, nevzrušující, ale nezlomnou Miele naší doby," dodává filozof s tím, že Merkelová je nejlepším pilotem v bouři a bude připravena opět přivítat Brity na z její strany tolik milovaném skutečném Západě, až jednou přijdou k rozumu.