Odpor vůči EU ve střední Evropě? Komentátor ukázal na překvapivého viníka

Západ vs. východ

Visegrádská skupina bývala výkladní skříní postkomunistické integrace, ale dnes symbolizuje neúspěch Západu v kompletním začlenění střední a východní Evropy, jelikož ve všech čtyřech zemích vládnoucí politici agitují proti EU, líčí ji jako panovačnou, nedemokratickou sílů, ba dokonce druhý SSSR, konstatuje komentátor. Podotýká, že členové Visegrádu vytrvale odmítají následovat západní hlavní proud, přijímat muslimské uprchlíky a na demokratické brzy a protiváhy hledí jako na překážku pro skutečné muže dělající skutečnou politiku.  

Trend podle Bittnera posílil o víkendu, kdy hnutí ANO vymezující se proti establishmentu získalo téměř 30% hlasů v českých parlamentních volbách, krajní pravice obdržena přes 10% a středopravicové a středolevicové strany utrpěly velkou porážku. "Ačkoliv se ANO zavázalo setrvat v EU, rovněž brojí proti přílišnému vlivu Bruselu a přílivů migrantů přes hranice," zdůrazňuje komentátor. Dodává, že tento posun není ve Visegrádu nic nového, začal v minulém desetiletí, kdy byla Evropa zaměstnána dluhovou krizí a řešila severní věřitele a jižní dlužníky.

Tato krize stála Evropu mnoho energie, a tudíž přehlížela jiné štěpení - mezi západem, který věří v EU, a východem, který v ni nevěří, píše Bittner s tím, že ve střední Evropě se navíc rozmohl kult outsiderství. Vina za takový vývoj leží na západu i východu, jelikož západ předpokládal, že východ se spokojí s pouhým přijetím do EU, a proto s ním bude možné jednat jako s druhořadým partnerem, uvádí komentátor. Doplňuje, že visegrádští politici si z takového zacházení udělali politické téma, namísto toho, aby pracovali na změně.

"To neznamená, že Visegrádská skupina nepředkládá konstruktivní reakce či nepostupuje vpřed. Ale její rétorika zajišťuje, že návrhy skupiny budou v Bruselu ignorovány nebo zamítány. A v důsledku se vlády do Varšavy po Budapešť stáhly do uraženecké nálady," pokračuje novinář. Soudí, že zatímco Maďarsko, Slovensko a Polsko jdou autoritářskou cestou, Česká republika má sekulárnější, demokratičtější základy a dlouho se jevila jako most mezi oběma stranami, avšak vítězství ANO a miliardáře Andreje Babiše činí tuto možnost nepravděpodobnou.   

Ti, kdo znají obchodní styl Babiše varují, že jde o bezohledného byznysmena zainteresovaného především na rozšiřování vlastní moci, nikoliv na hledání společného dobra, poukazuje Bittner. Zahraničním čtenářům nastiňuje, že Babiš vlastní potravinářský průmyslový gigant, několik médií a je vyšetřován pro podezření dotačního podvodu, ale nic z toho nemá vliv na jeho popularitu.

Svoboda neznamená bezpečnost

"Naopak, v očích mnoha Čechů to činí Babiše jedním z nich, chlápkem, který povstal proti bigotnosti a dvojím standardům establismentu či, jak říká jeden slogan, proti štváčům z pražské kavárny," vysvětluje komentátor. Kritizuje, že 30 let po sametové revoluci nahrazuje dědictví bojovníků za svobodu, jako byl Václav Havel, šovinismus a malověrnost.

Jistá deziluze ze slibů Západu je podle Bittnera pochopitelná, jelikož členové Visegrádu při vstupu do EU před 13 lety očekávali stabilitu a namísto toho se dostali do klubu, který brzy sklouzl do permanentní krize - nejprve ohledně eura, posléze masové migrace. Ukázalo se, že svoboda neznamená bezpečnost, ale novou nejistotu, a pro mnoho Středoevropanů bylo šokující zjistit, že lze být součástí Západu a přitom stále zaostávat, míní komentátor. Zmiňuje též nedostatek kulturní připravenosti na nové výzvy, jelikož 40 let komunismu zanechalo v lidech ohromnou nedůvěru vůči ostatním, především pak politikům, a éra totality nikdy nabyla zcela zapomenuta.

"Dokonce mladí Češi, kteří nezažili komunistickou vládu coby dospělí (pokud vůbec), popisují svou společnost jako prolezlou nedůvěrou, pročež jsou obezřetní vůči svým sousedům," pokračuje novinář. Odkazuje přitom na myšlenky hlavního editora magazínu Respekt Erika Teberyho, podle něhož je česká společnost exceluje v hledání obětních beránků a viktimizaci, a proto by potřebovala proaktivnější, více kooperativní zahraniční politiku, která by tlačila zemi na Západ.

Dané názory jsou však v Čechách velmi ojedinělé, smutní Bittner. Přiznává, že západní Evropa se o nové členy EU příliš nestarala, a tudíž je pochopitelné, že mnozí se cítí jako Evropané druhé kategorie. Západ nikdy nebral vážně rozdílnou zkušenost a dědictví na východ od Labe, kde po roce 1945 nebyli američtí vojáci, ani generace roku 1968, aby tlačila fázi "divoké puberty republiky", píše komentátor. Dodává, že také sami Středoevropané udělali jen málo, aby se připravili na demokracii a byli bráni Západem vážně, jelikož liberalizovali pouze své ekonomiky, nikoliv myšlení.

"Východ a Západ potřebují urychleně partnerskou poradnu," apeluje Bittner. Varuje, že v opačném případě se může brexit ukázat jako zanedbatelný evropský problém.