Definitivní rána EU? Bič na Česko a neposlušné státy se může otočit proti ní

Brusel chce použít politiky peněžního cukru a biče. Zatímco z Budapešti a Varšavy chce udělat exemplární případy, a potrestat je za údajné nedemokratické praktiky, Bratislavu a Prahu chce naopak odměnit, a dát jim z budoucího rozpočtu, co nejvíce dotací. Ty by poté měly své problematické spojence snadněji opustit, a připojit se ke „standardně“ tedy probruselský fungujícím státům EU.

Visegradská čtyřka vznikla v roce 1991 a prochází obdobími chladnějších a vřelejších vztahů, kdy země dávají přednost raději svým vlastním zájmům, než společnému snažení o prosazení středoevropské politiky. To se projevuje i dnes.

Na nedávné konferenci Globsec v Bratislavě, polský ministr zahraničních věcí Jacek Czaputowicz varoval, že udělení příliš velké pravomoci Evropské Komisi a přijetí návrhů na větší integraci EU, tedy návrhy, které učinil například francouzský prezident Emmanuel Macron, by znamenaly "zvůli elit nad obyčejnými lidmi".

Toto prohlášení přijala dokonce i Budapešť se značnými rozpaky. Alternativou k tomuto vývoji (pokud tedy vyloučíme rozpad) jsou mezivládní dohody, ve kterých by nepochybně naprosto dominovaly velké státy jako Německo a Francie. Pro malé země, mezi něž tři státy Visegrádské čtyřky patří, by to byla katastrofa.

„Bylo by velmi špatné, kdybychom začali proces vedoucí Evropu k přechodu od společných institucí k fungování na mezivládní bázi," prohlásil Ivan Korčok, slovenský státní tajemník pro záležitosti EU, a dodal, že takový směr by odhalil "rozdíl ve váze" mezi velkými a malými zeměmi. S Komisí je prý často těžká řeč, ale dá se tam něco prosadit, což při jednání s velkými státy není často možné.

Hlavní spor mezi EK a Visegrádem je kolem uprchlíků. Zatímco EU prosazuje kvóty a přerozdělování uprchlíků, čtyřka se tomu ostře brání.  Podařilo se jim na svoji stranu získat mnohé jiné země, a donutili Brusel tuto politiku přehodnotit.

Hlavní pákou proti Varšavě a Budapešti se má stát nástroj, který chce Evropská komise zavést.  Tato „zbraň na neposlušné“ by pozastavovala financování z Bruselu, pokud by ten rozhodl, že v zemi není „vláda práva“ a nedodržují se demokratické principy. První zemí, která by se ocitla v takovém ohrožení, by bylo Polsko. S tím již v prosinci Evropská komise, kvůli jeho sporné soudní reformě, zahájila řízení.

Maďarsko premiéra Orbána již jasně naznačilo, že bude potrestání Polska vetovat. Mnozí diplomaté však vyjádřili podezření, že se jedná o Orbánovu taktiku. V Maďarsku je na financích z EU závislých 55%  veřejných investic. Panují tedy spekulace, že by Orbán mohl vyměnit podporu Polska za více otevřenu bruselskou kapsu.

Slovensko a Česká republika se zatím k polské otázce oficiálně nevyjádřily. K jsou však evidentně zdrženlivější. Obě země jsou také na dotacích z EU silně závislé. V České republice je financováno z EU 43% veřejných projektů. Na Slovensku je to dokonce 53%. Velké investice má v zemi Německo a Rakousko, a obě země mají se svými západními sousedy mnoho společných zájmů. Na Slovensko, které má jako jediné ze zemí Visegrádu zavedené euro, je vyvíjen zvláště silný nátlak.

Pokud bude Brusel hrát ostře, varuje Politico, může se mu to velmi brzy vrátit. Obě země, pokud si udrží současný růst, se brzy stanou z příjemců čistí plátci. Již je nebude omezovat ohled na domácí investice. Navíc by svou nevybíravou politiku mohl Brusel přispět k vítězství protievropských stran v obou zemích. To by Evropské unii při současných problémech, které má, mohlo zasadit definitivní ránu.

Evropská komise by měla být velmi opatrná a měla by se učit z chyb, ale to se neděje. „Oni prostě nerozumí Východní Evropě,“ shrnuje lakonicky postoj Západu vůči Střední a Východní Evropě poradce německé vlády Milan Nič.