PiS slaví hořké vítězství a opozice si už brousí zuby. Rodí se anti-pravicová koalice?

Jak už bylo řečeno polští voliči sice ukázali, že stále ještě většinově podporují dosavadní pravicovou stranu Právo a spravedlnost, jejíž vláda je na mezinárodní úrovni předmětem mnoha kontroverzí, včetně podkopávání principů nezávislého soudnictví, zpřísňování už tak dost striktních potratových zákonů, ale ne dostatečně. Opozice přestože nevyhrála může bouchnout šampaňským, zatímco PiS teď musí řešit, co udělat, aby se jí blížící parlamentní volby nestaly osudnými. Polská společnost je momentálně velmi polarizovaná a výsledky nedělních komunálních voleb jsou toho jasným důkazem.  

To, v jakém složení bude nadcházející Sejm a Senát, není momentálně klíčové jenom pro Poláky, nýbrž i pro orgány EU. V květnu 2019 proběhnou také volby do Evropského parlamentu a Polsko patří spolu s Maďarskem mezi nejhlasitější odpůrce dosavadní migrační politiky v rámci zemí visegrádské čtyřky. To, zda příští polskou vládu hravě sestaví staronová vládní strana Pis, hraje mnohem větší roli, než by se na první pohled mohlo zdát. 

Když se podíváme na výsledky, tak Pis získala v komunálních volbách celkem 32,3 %. Přestože si dokázala udržet své první místo, ve srovnání s parlamentními volbami 2015 klesla její podpora o více, než procentních bodů. Na druhou stranu si výrazně přilepšila oproti komunálním volbám 2014, kdy jí volilo 26,9 % voličů. Opoziční Občanskou platformu, která je druhou nejsilnější polskou stranou, volilo 24,7 % lidí, což je téměř stejný výsledek, jako v roce 2015. Její bývalý koaliční partner agrární Polská lidová strana získala 16,6 %. 

Tím, kdo je schopný zlomit pravicové Pis takříkajíc vaz, je Varšava. Zde se podařilo kandidátovi na primátora za Občanskou platformu Rafalovi Trzaskowskému oslovit 54,1 % obyvatel a porazit tak náměstka ministra spravedlnosti Patryka Jakiho. Jestli tedy existuje něco, nač by si Pis měla dát pozor, tak jsou to velká města. Třeba taková Varšava je na polské poměry považovaná za jakýsi ostrůvek liberalismu, kde tématům typu přísnější potratové zákony, odmítání práv sexuálních menšin a euroskepticismus pšenka nekvete. 

Opoziční aktivisté vnímají výsledek komunálních voleb pozitivně a pomalu a jistě zosnují své plány na koalice proti PiS. I kdyby nakrásně vyhrála parlamentní volby, dohromady by opoziční strany daly 41 %, čímž by měly o 10 procentních bodů více, než PiS. Případy, kdy vítěz nakonec prohrává, nejsou v politice ojedinělé. Jako příklad můžeme jasně uvést ODS, proti níž se v Praze rodí koalice Praha Sobě, Spojené síly pro Prahu a Pirátů.

Předseda Pis Jaroslaw Kaczynski a de facto premiér, ačkoliv v čele polské vlády stojí momentálně Moateusz Morawiecki, bere situaci s nadhledem, a tváří se, jako že má vše pod kontrolou. Sice ještě není nic ztraceno, ale i tak by měl začít uvažovat o větších kompromisech v některých otázkách, protože se jim pravděpodobně stejně nevyhne. V mnohem lepším postavení je momentálně předseda Občanské platformy Grzegorz Schetyna, kterému se podařilo dát stranu opět do kupy. Velkou roli v tom sehrála také koaliční spolupráce s Moderní liberální stranou a malou levicovou skupinou vedenou polskou feministkou Barbarou Nowackou. "Vytvoříme efektivní anti-PiS koalici," vzkázal Schetyna svým podporovatelům.

Výsledky voleb ukázaly také, že program pravicové PiS nemá kritiku pouze v zahraničí, zejména v Německu a ve Francii, nýbrž i v samotném Polsku. Ostatně velké vášně u polské veřejnosti vyvolalo rozhodnutí Soudního dvora EU týkající se reforem justice, které by svým obsahem mohly odporovat evropským hodnotám. Dalšími body, které určité části polské veřejnosti vadí, jsou také ostré odmítání registrovaného partnerství homosexuálů, tvrdá antiimigrační rétorika, přísná potratová politika apod. Když odpůrci přísnějších zákonů o umělém přerušení těhotenství vyšli do ulic, rozhodla se polská vláda příslušnou novelu stáhnout.

Co se týče PiS, tak ta má své tvrdé jádro voličů zejména na venkově a u sociálních konzervativců. Zbylé hlasy jí zajišťují chudší vrstvy obyvatel, které láká na svůj štědrý sociální program. V Polsku je přeci jenom větší podíl praktikujících věřících, což značí silnou poptávku po konzervativních tématech. Na druhou stranu dnešní Polsko už dáno není takovou baštou katolické církve, jako dřív. Ateismus už zde dávno není raritou.