Falešné muslimské reakce na terorismus? Vláda údajně plánuje rozsáhlou manipulaci

Plány začaly být utvářeny před olympijskými hrami v Londýně v roce 2012. Britské ministerstvo vnitra se bálo, že teroristický útok na nich by mohl vést k nepokojům, jaké o rok předtím zažil Londýn i Blízký východ v podobě Arabského jara, silně živeného sociálními médii.

Inspiracím jim byla demonstrace fotbalových fanoušků na podporu hráče Premier League Fabrice Muamby poté, co utrpěl zástavu srdce a v březnu 2012 se zhroutil na hřišti, čtyři měsíce před začátkem olympiády. Fanoušci na následujících zápasech nosili plakáty s podporou fotbalistovy a jeho rodině. Ministerstvo vnitra chtělo dosáhnout podobného efektu, který umožnil se snadněji vypořádat s teroristickým útokem.

Podle jednoho zdroje, účastnícího se těchto skrytých plánování, se postupně měnila priorita z plánování organických, spontánních reakcí lidí na tragické události na „ My chceme, aby lidé dělali tohle, jak je k tomu donutíme?“. „ Vláda nechce spontaneitu: chce kontrolovanou spontaneitu,“ uvádí zdroj, podle něhož se jedná o druh „kontroly mysli.“

Na olympijských hrách v roce 2012 k žádnému teroristickému útoku nedošlo. Vláda však měla plány použít v dalších letech. Podle informací MEE byly předpřipravené reakce být použity např. po setnutí hlav britských a amerických humanitárních pracovníků Islámským státem nebo po teroristickém útoku na London Bridge v červnu 2017. Taktéž byly použity o měsíc později, když muž najel do davu lidí před mešitou v Londýně.

Tyto kampaně jsou řízené Jednotkou pro výzkum, informace a komunikaci (Research, Information and Communications Unit - RICU) . Ta využívá služeb psychologů, antropologů, mediálních analytiků, aby rozšířila přesně namířené komunikační kampaně s cílem zamezit tomu, aby muslimové podlehli propagandě Islámského státu. Podle britského listu The Guardian se jedná o kontroverzní organizaci, protože má používat metod manipulace s veřejným míněním vyvinutých v době studené války.

RICU např. stála za obrázek muslimky nafocené z profilu nesoucí hidžáb v barvách britské vlajky, kterou na titulní stránku otisk britský bulvární list The Sun s nápisem „ Sjednoceni proti IS“. Jednalo se o reakci na stětí britského humanitárního pracovníka Alana Henninga džihádistou Johnem.

Cílem mělo být „ čelit ultrakonzervativním a misogynistickým interpretacím islámu“ a vytvořit „platformu pro britské muslimské ženy, která by stanovila alternativní výklad islámu a zaujala vedoucí postavení v boji proti extremismu v jejich komunitách.“

Kampaň po útoku na London Bridge

Zatímco tato kampaň mířila na muslimy, v roce 2017 po teroristickém útoku na londýnském mostě byla spuštěna další kampaň zaměřená na širší veřejnost. Den po útoku na místo měla přijet neoznačená dodávka s muži, kteří začali vylepovat plakáty s obrazy Londýna a hashtagy (slovo nebo fráze označená znakem „#. jedná se o formu klíčového slova používaného na sociálních sítích – poznámka redakce), které už se šířily na sociálních sítích. Policisté je nechali pracovat za vymezeným koridorem, i když takováto praxe je menším kriminálním činem. Muži odmítli novinářům sdělit, odkud jsou a pro koho pracují.

Místní rada den poté obdržela telefonát od vlády, že „posílají stovku imámů.“ O dva dny později skutečně na místo dorazila stovka imámů a dalších vůdců islámských komunit, kteří odsoudili útok.

Následující víkend na místo dorazila další skupina muslimů, která tam přinesla tisícovku rudých růží. Organizátorka to popsala jako „symbolické gesto lásky“. MEE však podotýká, že už neuvedla, že pracuje pro ministerstvo vnitra. Žena serveru sdělila, že to s tím nemělo nic společného. „ Jednala jsem jako členka komunity a asistenci jsem hledala u mých osobních sítí.“

Někteří plánovači těchto kampaní sdělili MEE, že je považují za kontraproduktivní. Podle nich vedou k opomíjení rodin obětí útoků a nepomáhají jim se vyrovnat s jejich ztrátou. Též nevedou k skutečné diskuzi o příčinách útoků.

Taktéž měli odmítnout utvořit podobnou hashtag kampaň pro Salisbury, kde mělo dojít k otravě dvojitého agenta Sergeje Skripala. „Můžeme hrát hashtag hru v Manchesteru, kde je spousta mladých lidí a líbí se jim. V Salisbury je spousta bývalých členů armády a lide se zdají mít dobrý smysl. Takže jsme tam nepoužili obvyklé věci.“