"Slunce, seno..." dobývá svět, v Itálii pouští buvolům jazz

Buvolí krávy pozvolna přicházejí k přístroji, který je rozezná podle kódu na jejich elektronickém náhrdelníku, a přizpůsobuje se jejich vemeni. Po zbývající dobu si mohou vybrat mezi osvěžující sprchou, siestou na pohodlných kaučukových matracích či masáží elektrickým kartáčem.

"Mají prostor pro relaxaci, hudbu. Umožňuje nám to produkovat více mléka, protože zvíře je po takové péči více uvolněné," vysvětluje Michelucciová, kterou cituje agentura AFP. Michelucciová tvrdí, že buvolí krávy mají obecně nejraději Mozarta.

Podle Antonia Palmieriho, bývalého bankovního ředitele, který tento statek založil a vede ho, se se zvířaty musí dobře zacházet, aby produkovala mléko bez stresu. Na jeho farmě, která se rozkládá na 200 hektarech asi 50 kilometrů jižně od Salerna, je vše bio, od potravy pro buvolí krávy po výrobky z jejich mléka, mozzarellu, kuliček bílých jako porcelán, ale také jogurty.

Množství produktů je záměrně omezeno: například se vyrábí jen 300 kilogramů mozzarelly denně. A vše se prodává přímo na místě. Usedlost Tenuta Vannulo přitom nic neexportuje a své výrobky prodává jen přímo na statku. Mozzarella se vyrábí od 12. století, ale teprve nedávno je po ní velká poptávka v předních restauracích v New Yorku, Paříži nebo Sydney. Až do 80. let minulého století ji vyráběly výhradně statky jako je Vannulo.Zatímco "běžná" kráva denně dává 30 až 40 litrů mléka, buvolí kráva nadojí jen osm až devět litrů, z něhož se vyrobí jen tři mozzarelly. Je to skutečně luxusní výrobek, který se však statek rozhodl prodávat za běžnou cenu, 13 eur za kilogram (asi 332 Kč), zatímco třeba v Rusku se kvalitní mozzarella prodává za 30 eur (asi 767 Kč).

Buvol je chován zejména v Asii, kde tento druh vznikl. Velmi početné domestikované populace jsou chovány zejména v Číně, Indii, Nepálu, Thajsku aj. Tento druh je chován také v Jižní Americe, Severní Africe a Evropě. Nejpočetnější populace v rámci Evropy jsou v Itálii. Bulharsku a Německu.

V Evropě chovaná zvířat mají základ v asijských a indických populacích. Vodní bůvol se vyznačuje svou robustností a odolností proti chorobám. V porovnání se skotem je schopen využívat daleko efektivněji rostlinná krmiva. Typickým morfologickým znakem buvolů jsou jejich široké paznehty, které jsou odolné déle trvající maceraci ve vodě nebo v bahně. Přestože jsou tato zvířata chována v domovině v podmínkách s relativně vysokou vlhkostí a jsou využívána pro obdělávání zejména rýžovišť, lze je v Evropě chovat bez vazby na vodu.

Buvol je velmi inteligentní, k lidem, které zná, se chová velmi mírně a dobrácky, takže o něj mohou pečovat i malé děti. Naproti tomu k neznámým lidem je nedůvěřivý a může na ně i zaútočit. Především vodící krávy a staří býci bývají agresívní. Buvol přesně zná svou "pracovní dobu" a pokud mu není včas umožněno jít se napít a vyválet do bahna, často se rozběhne k vodě nebo k bažině i s nákladem nebo s vozem, do kterého je zapřažený.