Cameron tvrdě proti imigrantům, Bulharsko zuří

Průzkum mínění, který tento týden provedla agentura YouGov pro bulvární list The Sun, ukázal, že 72 procent Britů chce, aby ministerský předseda omezil příliv přistěhovalců z ostatních členských zemí Evropské unie.

Cameron nyní pospíchá s úpravami předpisů s cílem zabránit migrantům z unijních států, aby mohli žádat o sociální dávky, jakmile přijedou do Británie. Reaguje tak na obavy z přílivu pracujících z Rumunska a Bulharska, až 1. ledna 2014 padnou poslední omezení pro pohyb občanů obou zemí.

Britský premiér ve středu sdělil, že od 1. ledna zavede slibovaná opatření, která umožní imigrantům z EU žádat o sociální dávky až tři měsíce po příjezdu do Británie. Už v listopadu oznámil, že se bude snažit omezit stěhování obyvatel chudších států unie do států bohatších s poukazem na to, že členství v EU poskytuje pouze právo na svobodu pohybu. Příliš pochopení pro premiérovu migrační politiku nemá jeho vicepremiér Nick Clegg. Ten upozorňuje na to, že omezení počtu imigrantů sice může být politicky populární, ale poškodí ekonomiku.

Bulharský prezident v rozhovoru, který dnes otiskl deník Observer, poukázal na to, že Cameronova imigrační politika riskuje, že Británii přinese izolaci a podpoří nacionalismus. Plevneliev zároveň vyzval Brity, aby ignorovali negativní titulky, a místo toho si přečetli vědecké studie, které ukazují, že migranti britské ekonomice v minulosti pomohli.

Migrační rodina se rozrůstá až o 4 miliony lidí ročně

Za současnými masivními migračními proudy stojí často polarizace světa na bohatý a rozvíjející se. Stojí tu proti sobě zejména politické svobody a stabilita, prosperující ekonomiky, vysoký životní standard a často právě opačná charakterizace doplněná a promísená specifickými aspekty demografickými (zejména výrazný populační růst), ekologickými (především přírodní, ale i "technologické" katastrofy), ale i psychologickými (neustálá přirozená touha a snaha člověka získávat, poznávat nové, objevovat nepoznané atd.), které významně přispívají ke spuštění, ale i trvání mezinárodních migračních pohybů.

Podle odhadů z poloviny devadesátých let žilo mimo svoji mateřskou vlast, tedy zemi, kde se narodili nebo jejíž občanství nesou, přibližně 125 milionů lidí. Tato celosvětová migrační komunita představuje asi 2% světové populace. Její růst je dnes dynamický, ročně přibývá 2 – 4 miliony nových členů "migrační rodiny".

Evropské země bývalého sovětského bloku nemají v období po stabilizaci poválečných poměrů velké zkušenosti s imigrací cizinců na svá území. Imigraci reprezentoval v podstatě pouze omezený vzájemný pohyb pracovních sil uvnitř daného bloku. V průběhu zhruba čtyřicetiletého období po druhé světové válce zaznamenal region významné populační ztráty, většinou podle tehdejší legislativy skrze ilegální emigraci. Emigrační ztráta regionu je odhadována na víc než 14 milionů, uvádí server europeum.org.

Po pádu komunizmu se kvůli rozdílným výchozím podmínkám, se kterými země vstupovaly do transformace, a také přirozeně v důsledku toho, jak úspěšně transformací procházely, adekvátně zformovaly migrační subsystémy. Nejvyspělejší země na západním okraji regionu vytvořily tzv. nárazníkovou zónu, polštář, oddělující "opravdový" Západ od transformujícího se kvazizápadního až po skutečně východní subregion. Západem očekávané katastrofické scénáře, předvídající až desetimiliony migrantů, kteří zaplaví západní evropské demokracie, se nenaplnily.