Konflikt EU - Švýcarsko graduje, jako první to odnesou studenti

Podle mluvčí je velmi úzká souvislost mezi zapojením alpské země do obou vzdělávacích programů a smlouvou o volném pohybu osob s EU. "Vznikla nová, nejasná situace," podotkla.

Právě rozšíření existujících dohod mezi unií a Švýcarskem o Chorvatsko, které bylo do referenda vnímáno jako pouhá formalita, se nyní pro Brusel stalo indikátorem změny švýcarského přístupu.

EU už v minulých dnech varovala, že pozastavení diskusí o dalším zapojení alpské země do dvou programů bude jednou z prvních reakcí na nedávné referendum. Dennis Abbott, mluvčí eurokomisařky pro školství Andrully Vassiliuové, dnes podotkl, že případný problém s programem výměny studentů Erasmus+ by začal až na podzim, v září či říjnu s novým akademickým rokem. Pro nynějších asi 3000 švýcarských studentů studujících v rámci programu v zemích EU by se nic měnit nemělo. Podobně by neměly být ohroženy už existující projekty týkající se Švýcarska v rámci programu Horizont 2020.

Proti imigraci pravidelně vystupují krajně pravicová hnutí po celé Evropě, nicméně norská Pokroková strana FrP je první evropskou vládní stranou, která švýcarské referendum podpořila, informuje Literarky.cz.

V dvoučlenné vládní koalici ale shoda nepanuje: „Budou z toho problémy pro švýcarský byznys a ekonomiku, které měly až dosud z imigrace v rámci EU prospěch stejně jako Norsko," prohlásil norský ministr pro evropské záležitosti Vidar Helgesen. „A bude zajímavé sledovat, jaké důsledky to bude mít pro švýcarské vztahy s EU," dodal ministr, jehož země členství v EU odmítla v referendu už dvakrát.

Volný pohyb osob je jedním z hlavních pilířů Evropské unie, nicméně ekonomická krize výrazně oživuje vesměs pravicové nacionalistické síly, jimž je právě tato politika trnem v oku. Švýcarské referendum tak už uvítali britští izolacionisté ze Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) nebo francouzská Národní fronta. Nelze vyloučit, že se právě volný pohyb osob v rámci EU v dohledné době stane uměle udržovaným výdobytkem bruselských politiků, zatímco na národní úrovni tradičních unijních států bude tato norma vnímaná značně nepřátelsky. 

Otázkou samozřejmě je, zda právě cizinci opravdu nesou vinu za ekonomické potíže a za silný pocit rozčarování z existujícího stavu, nebo jestli jsou jen snadným zástupným terčem bujícího a často iracionálního nacionalismu v jednotlivých zemích. Čímsi hodně podobným už si Evropa kdysi prošla...