Hladovka jako terapie: Obliba této metody hubnutí roste, expert varuje

"Zkuste to jen týden, jenom jeden týden. Pak uvidíte," usmívá se Michael Van Almsick (57). Každoročně se pravidelně podrobuje měsíčnímu půstu na klinice Buchinger-Wilhelmi na břehu Bodamského jezera.

Přestal brát léky na vysoký tlak a dal si upravit jídelníček. S hladovkami začal před dvaceti lety a nechápe, proč je někteří považují za nebezpečné.

Jeho denní menu na klinice: ráno infuze, v poledne ovocná šťáva a odpoledne po dvouhodinové procházce vývar a trochu medu. Pije nejméně dva litry vody denně. Celkem nesní nikdy více než 200 až 250 kcal, což je asi desetina denní kalorické spotřeby doporučovaná pro muže jeho věku.

Otto Buchinger (1878-1996), podle něhož je klinika pojmenována, experimentoval s půstem, aby si léčil revmatoidní artritidu, která ho donutila v roce 1917 odejít od námořnictva, kde působil jako lékař. Jeho metoda je dnes v Německu používána nejvíce.

Podle stoupenců této metody umožňuje hladovka předcházet kardiovaskulárním nemocem, příznivě působí při astmatu, artróze, při chronických chorobách trávicího systému, při chronických infekcích dýchacího systému a dokonce i při depresích.

Neexistuje větší počet věrohodných vědeckých studí potvrzujících tyto názory. Jedna z nich, zveřejněná v roce 1991 ve vědeckém časopise The Lancet, však poukazuje na příznivý vliv půstu na revmatoidní artritidu. Také další studie potvrzují účinnost hladovky, ale jde většinou o klinické zkoumání omezeného rozsahu.

V Německu si půst získává oblibu. Kniha Hellmuta Lütznera Na jídelním lístku půst se od 70. let, kdy poprvé vyšla, dočkala pravidelných nových vydání a prodalo se jí už přes dva miliony výtisků.

S půstem se můžeme setkat na univerzitních klinikách, například v Essenu či v Jeně a již půl století na slavné nemocnici Charité v Berlíně.

Můžete si přivodit zánět slinivky

Pravdou je, že když člověk drží hladovku, tak hubne, protože lidské tělo potřebuje pro své fungování nepřetržitý přísun energie. Při nedostatku jídla začne tělo využívat své energetické zásoby – ať už ve formě cukrů, bílkovin nebo tuků. Podle množství tukové tkáně může lidské tělo fungovat i několik týdnů bez přísunu potravy. Nicméně hladovění je pro lidský organismus poměrně velká stresová záležitost, uvádí server femina.cz, a velmi citlivě reaguje na hladovění štítná žláza, která je „regulátorem" metabolismu v těle.

Lidské tělo těmito mechanismy velmi záhy začne šetřit energií – sníží se tzv. bazální metabolismus. Při dlouhodobějším hladovění a zejména při snížení množství tukové tkáně se u žen zastavuje menstruační cyklus jako reakce organismu na nemožnost uživit případného „dalšího" člověka.

Každá hladovka ale jednou končí. Lidské tělo, které hladovělo, po požití například velkého množství ať mastného jídla nebo jiného jídla, neumí najednou tuto potravu zpracovat. Dochází k bolestem v oblasti žaludku, dále se může objevit průjem i žlučníková kolika. Nejzávažnějším stavem pak může být zánět slinivky břišní.

Pokud po hladovce začneme jíst stejným způsobem jako před ní, váha se velmi rychle vrátí zpět a často je ještě vyšší než před hladovkou. Toto „přibrání" je způsobeno nastavením zejména hormonů štítné žlázy. Lidské tělo stresováno hladověním si přijatou potravu radši ukládá do zásob – zejména tukových, kdyby opět přišlo období hladovění. Hladovka trvající déle než jeden den je za účelem redukce váhy jednoznačně nevhodná.

Existuje ovšem výjimka. Pomocí jisté – ale pečlivě – stanovené „hladovky" lze pomoci lidem, kteří mají jinak s redukcí váhy velké problémy. „Vyšla zajímavá porovnání, kde se ukazuje, kdy to lze. Přísun energie se na pět dní sníží na pětadvacet procent původního energetického příjmu. Ale na dvacet pět procent, nikoliv na nulu! A maximálně na pět dní," zdůrazňuje dietolog Pavel Suchánek pro Vitalia.cz.

Po pěti dnech je energetický příjem posunut zhruba na sedmdesát procent původní hodnoty. „Ale jde o procenta původního příjmu, takže vy musíte nejdřív vědět, kolik ten člověk konzumoval do té doby. A platí to jenom u lidí, kteří normálně jedí." Navíc musí jít o zdravé osoby a zcela nevhodné je toto „nakopnutí" pro věčné dietáře, jejichž příjem už je i tak velmi snížený. „Chroničtí dietáři, kteří již mají energetický příjem třeba jen 4000 kJ, by tak spadli na pouhých 1000 kJ, to nejde," varuje Suchánek.