Evropská komise požaduje zavést tísňové linky pro pohřešované děti

Mezi 16 členskými zeměmi, v nichž tato linka dosud není v provozu, je i Česká republika."Každé pohřešované dítě znamená tragédii a my musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom se takovým tragédiím vyhnuli. Komise vytvořila evropskou tísňovou linku 116 000 pro hlášení případů pohřešovaných dětí a nabízí všude v Evropě pomoc a podporu jejich rodinám. S lítostí konstatuji, že tato tísňová linka funguje pouze v jedenácti členských státech," řekla místopředsedkyně komise Viviane Redingová, která je zodpovědná za spravedlnost, základní práva a občanství.EU již nastavila pravidla, podle nichž je číslo 116 000 všude v EU vyhrazeno pro tísňové linky pro hlášení případů pohřešovaných dětí a nabídku pomoci a podpory jejich rodinám. Tyto tísňové linky v současnosti fungují v 11 členských státech (v Belgii, Dánsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Řecku a na Slovensku). Od přijetí nových telekomunikačních předpisů EU v listopadu 2009 jsou členské státy povinny vynaložit veškeré úsilí, aby byla tísňová linka zpřístupněna do 25. května 2011. Komise bude pečlivě kontrolovat, jak členské státy plní tuto povinnost, tak jako to kontrolovala u jednotného evropského čísla tísňového volání 112, které nyní bezplatně funguje kdekoli v EU."Lze se těžko smířit se skutečností, že opatření, která by mohla pomoci, nejsou v celé unii stále ještě plně zavedena. Byla by to dvojnásobná katastrofa, když si představíme pohřešované dítě, které se snaží dovolat na tísňovou linku 116 000, ale odpoví mu pouze záznamník s předem nahraným vzkazem, že tato služba bude k dispozici až v roce 2012. Vyzývám členské státy, aby vynaložily veškeré úsilí ke změně tohoto stavu," prohlásila místopředsedkyně komise Neelie Kroesová odpovědná za digitální agendu a dodala, že členské státy nejen musí co nejdříve uvést do provozu tísňovou linku pro pohřešované děti, ale rovněž zajistit, že o ní bude veřejnost řádně informována.Komise rovněž podporuje vytvoření přeshraničních systémů rychlého varování pro pohřešované děti, díky kterým bude moci veřejnost poskytnout příslušným orgánům informace v reálném čase, a které tak pomohou při hledání unesených dětí. Systémy rychlého varování má nyní k dispozici osm členských států (Nizozemsko, Portugalsko, Francie, Lucembursko, Belgie, Řecko, Německo a Velká Británie).