Cameron má konkurenta: Protiimigrantská strana UKIP se žene do parlamentu

Strana, která chce výrazně omezit přistěhovalectví a vystoupit z Evropské unie, v eurovolbách v Británii zvítězila se ziskem 24 křesel. Druzí skončili labouristé s 20 mandáty a třetí vládní konzervativci s 19 křesly. Parlamentní volby budou v Británii příští rok na jaře.

Průzkum si zadal anglický podnikatel a odpůrce EU Paul Sykes, který je největším sponzorem strany UKIP. Vyplynulo z něj, že 86 procent ze 4,3 milionu lidí, kteří hlasovali pro UKIP, by straně dalo svůj hlas i příští rok v parlamentních volbách.

I kdyby strana, kterou vede Nigel Farage, získala příští rok většinu hlasů, je velmi nepravděpodobné, že by zvítězila. Pro hlasování do parlamentu totiž platí jiný volební systém než pro eurovolby, ve kterých se vybírají kandidáti poměrným systémem. Naopak v parlamentních volbách platí jednokolový většinový systém, kdy na rozdíl od eurovoleb hlasy pro kandidáty na druhých a dalších místech v jednotlivých okrscích propadávají. 

Podle některých analytiků si protiimigrantská strana získala na svou stranu zejména část voličů konzervativců. Nynější průzkum ale ukázal, že tomu tak úplně není. Celkem 46 procent lidí, kteří minulý týden hlasovali pro UKIP, dalo při parlamentních volbách v roce 2010 hlas vládním konzervativcům premiéra Davida Camerona, 15 procent ale pocházelo z tábora labouristů a 16 procent odešlo od liberálních demokratů.

"V průběhu posledního roku se migrace stala v Británii vskutku horkým politickým tématem. Média se předhánějí v tom, kdo nejlépe potvrdí mýty o imigraci a dopadech na obyčejného britského občana. Ponechme stranou absenci důkazů, které by potvrzovaly, že migrace má na britskou ekonomiku a tedy na každého Brita skutečně negativní dopad. Ale je pravda, že mnoho Britů cítí úzkost a existenční nejistotu. Nezaměstnanosti se bojíme více než kdy dřív. Mnozí se také cítí utlačováni byrokratickými postupy, které je zbavují důstojnosti, identity a hrdosti. Myslím, že politici podcenili tuhle intenzitu hněvu u lidí s finančními problémy, které tvoří velkou část anglického voličstva. Tradiční politické strany tyto voliče dlouhá léta ignorovaly," řekla pro respekt.ihned.cz profesorka Juliet Hendersonová z Oxfordu, kde přednáší pro obor Komunikace, kulturu a média na Katedře sociálních studií na Oxford Brookes University.

"Když jsem se vrátila z Francie, kde jsem pobývala 15 let, byla jsem šokovaná, jak málo se mí britští přátelé, kolegové, studenti nebo známí cítí být Evropany. Možná rádi do Evropy cestují, mají tam příbuzné, jejich děti studují na tamních univerzitách, ale že by byla evropská identita součástí jejich životů, to ne," pokračuje Hendersonová.

"Rozpoznat Angličana bylo kdysi snadné. Byli to lidé, zdvořilí, nerozrušitelní, rezervovaní a do postele si nosili horkou láhev s vodou. Bylo je možno rozpoznat podle jazyka, způsobu oblékání a podle toho, že pili čaj po kýblech. Nicméně nyní je to složitější. Z mého dosti kritického hlediska bych dokonce řekla, že dnes „britskou kulturu" nelze přesně definovat. Tenhle termín spíš v současnosti naplňuje fantazie mnoha Britů. Vyvolává vzrušení či smutek, ale také pocit sounáležitosti, identity a „domova". Třeba pro mě je to zvuk dud, zeleň krajiny v časném létě, ale na druhé straně babylonská směs 120 jazyků, kterými se mluví v obchodech a kavárnách v multikulturní části Oxfordu, kde žiji. Mimochodem všechny tyhle naše představy přesně vystihnul předloňské zahajovací ceremoniál olympijských her," dodala profesorka.