Muslimka ve Štrasburku prohrála, zákaz zahalování není diskriminace

Soud zdůraznil, že "snaha francouzských úřadů zachovat podmínky pro společný život obyvatel je legitimní". Francie svým zákonem podle rozsudku neporušila Evropskou úmluvu o lidských právech.

Stížnost na svůj stát podala v dubnu 2011 praktikující muslimka, která se podle webu soudu narodila v roce 1990. Zdůrazňovala, že nosí muslimské oděvy, burku a nikáb, které zakrývají i tvář, aby byla v souladu se svou vírou a přesvědčením, a že ji k tomu členové rodiny ani nikdo jiný nenutí. Zákaz se takto oblékat vnímá jako obtěžování a diskriminaci.

Francouzský zákon, který pod hrozbou pokuty a nucené občanské nauky zakazuje zakrývání obličeje například kuklami či závoji na veřejnosti, začal platit 11. dubna 2011. Zastánci tohoto zákona argumentují například nutností identifikace osob v rámci zajišťování bezpečnosti.

Již od pradávna byl závoj výsadou žen z vyšších společenských vrstev. Závoj vlastně ukazoval na to, že jeho nositelka je poctivá a počestná žena. Toto pravidlo platilo totiž již ve starověkých Athénách. Na veřejnosti musely dokonce ženy vyššího postavení nosit závoj, jinak by na ně bylo ve společnosti nahlíženo s pohoršením. Bez závoje totiž chodily pouze prostitutky a jiné ženy s ne zrovna dobrou pověstí. Z asyrského právního listu, který pochází asi ze 13. století před naším letopočtem se můžeme dočíst vůbec první známku o závojích. Je zde například zaznamenán i zákon, který zakazuje prostitutkám, aby nosily závoj. Ve starověku byste tedy nevěstku poznali na první pohled.

Zatímco některé ženy byly k zahalování nuceny, ve starověké Persii a Byzanci zakrývaly ženy svou tvář dobrovolně. Podle závoje byste v těchto krajích poznali manželku šlechtice či bohatého a váženého muže. Čím bohatší žena, tím zdobenější závoj. Zahalené ženy také svým oblečením dávaly okolí najevo, že nemusí pracovat. Chudí lidé totiž při náročné práci nemohli být zahaleni, omezovalo by je to v pohybu, informuje libimseti.cz.

A jak se zahalování dostalo k muslimkám?

Pravděpodobně se zahalování objevilo poprvé u některých manželek proroka Mohameda. Ovšem sám Mohamed jim zahalování nenařizoval, nepovažoval to za něco důležitého. V Koránu najdeme zmínku o závojích pouze dvakrát. V knize se mimo jiné píše: „A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá."

Dále se o závojích dozvíme: „Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje!" I tyto pouhé dvě zmínky stačily k tomu, aby se tradice zahalování v islámu udržela dodnes. Přísnost zahalování je rozdílná v každé z islámských skupin. Typ oblečení je také v každé islámské zemi jiný. Někde stačí zakrytý obličej, jinde nesmí žena ukázat ani kotníky.