Kdo se to zatoulal do Baltského moře? Odborníci mluví o senzaci

"To, že byla spolu pozorována dvě tato zvířata, to jsme ještě nezažili," prohlásil ředitel stralsundského Německého mořského muzea Harald Benke. I jednotliví keporkakové, kteří do Baltského moře tu a tam zabloudí, jsou velkou vzácností. Poslední taková pozorování v německé části Baltu pocházejí z let 1978, 2003 a 2008.

Podle odborníků sice mohou keporkakové v Baltském moři nějaký čas plout, nakonec se ale musí vrátit do arktických vod, aby se plně nasytili a mohli se zcela zapojit do sociálního života svého druhu. "Mají silnou tukovou vrstvu, což jim umožní vydržet bez vydatné stravy dokonce několik měsíců," dodal Benke.

Keporkak měří 11 - 16 metrů a váží 20 až 30 tun. Na horní straně těla je keporkak temně modročerný, na spodní straně má světlejší nebo bílé skvrny. Jeho prsní ploutve jsou úzké a neobvykle dlouhé, mohou dosahovat až třetiny délky celého trupu.

Keporkak migruje každoročně z chladných letních základen poblíž pólů, bohatých na potravu, do teplejších pobřežních mělčin v nižších zeměpisných šířkách (zde tedy do teplých vod Karibiku), aby se tam pářil a rodil mláďata. Narozené mládě totiž nemá dostatek podkožního tuku na ochranu před chladem.

Keporkaci jsou savci, proto se páří a rodí živá mláďata. Po deseti měsících březosti se rodí mláďata a matky je kojí alespoň 6 měsíců. Velrybí mládě má při narození váhu jedné tuny a je dlouhé 3–4 metry. Plavání se musí teprve naučít, a tak se rodí ocasem napřed, aby se neutopilo. Matka s ním vypluje nad hladinu a s další velrybou, takzvanou tetičkou, ho učí plavat. Mládě vypije za den až 200 litrů mléka (s obsahem tuku až 50%) a denní přírůstek je asi 50 kilogramů.

Kojení mláďat keporkaků probíhá tak, že matka vystříkne do vody velice výživné mléko jogurtové konzistence, kterým se pak mládě krmí. Toto mléko však láká i žraloky, a tak je vždy poblíže jeden samec, který má za úkol hlídat bezpečí mláděte a žraloky odhánět, uvedl sherak.cz.