Anticiganismus mezi Němci roste, varuje zmocněnkyně. Co se děje u sousedů?

"Anticiganismus už dávno není jen problém extrémní pravice, ale celé společnosti," řekla Lüdersová. Podle ní se tématu chytají politici z téměř všech politických stran, což se ukázalo loni při parlamentních volbách i letos při evropských volbách. Tehdy často zaznívaly hlasy pro omezení přistěhovalectví zdůvodňované tvrzením, že většina přistěhovalců chce pouze zneužívat německý sociální systém. Ve vyjádřeních politiků byli tito přistěhovalci často popisováni jako Romové.

"Politici tady vědomě manipulovali s fakty," řekla Lüdersová. "Přistěhovalci z východních zemí Evropské unie byli paušálně označováni za Romy, kteří zde chtějí žít ze sociálních dávek. Přitom většina přistěhovalců zde platí daně i sociální odvody.

Podle Lüdersové hrají v tomto případě negativní roli i média, která přejímají vyjádření politiků, a tím vykreslují všechny Romy v Německu jako přistěhovalce zneužívající sociální systém.

Lüdersová uvedla, že s diskriminací se setkávají čtyři pětiny německých Romů. Jsou častěji odmítáni při vstupních pohovorech do zaměstnání. Podle předsedy německé Ústřední rady Sintů a Romů Romaniho Roseho souvisí posilování protiromských předsudků s hospodářskou krizí, kterou Evropa v posledních letech prošla.

Z konce 14. století již existují hodnověrné prameny, které potvrzují přítomnost Romů nejen v celé oblasti Balkánu, ale také v Uhrách. Do Panonské nížiny postupovali Romové podél Dunaje v několika etapách. První jistou zprávou o přítomnosti Romů v Uhrách je údaj rychtáře ze Spišské Nové Vsi Jána Kunha z roku 1322, která informuje o přítomnosti Romů na majetku rodiny Máriássyovců.

Zejména druhá polovina 14. století již přináší řadu zpráv o pohybu Romů v oblasti dnešní Jugoslávie a Rumunska. Zvláště je potřeba se zmínit o postavení Romů v knížectvích Valašsko (nyní Rumunsko) a Moldavsko (nyní samostatná republika). V těchto historických celcích žili někteří Romové po staletí v postavení nevolníků, respektive přímo otroků. Romské rodiny patřily klášterům nebo šlechtě, byly jejich majetkem, který mohl být prodán, vyměněn či darován. Romští otroci byli využíváni zejména jako znalci práce s kovem: kováři, kovotepci, zámečníci, cínaři.

Teprve po roce 1856, kdy bylo nevolnictví Romů zrušeno, se tito dostávají do Uher a odtud migrují dále i na území českých zemí, kde jsme si zvykli je - dle původu - nazývat přívlastkem valašští nebo olašští (romsky: Vlachike Roma). Velký pohyb romských skupin, směřujících podél Dunaje do střední a západní Evropy v první půlce 15. století, byl patrně vyprovokován sílícím tlakem tureckých nájezdníků.

Ještě v 15. století pronikli Romové i do severní Evropy, a to ve dvou proudech. Západní prošel z Čech do Německa, Francie Holandska, Dánska a Norska, kam dostali asi až v 16. století. Na Britských ostrovech jsou Romové doloženi po roce 1500. Východní proud směřoval z východní Evropy přes Uhry a dnešní Slovensko do Polska Finska a Švédska. Mnohem později přišli Romové na Ukrajinu a do Běloruska, na území Ruska se však v té době nacházela již část Romů, kteří sem přišli z Arménie a Balkánu.

Prvotní přijetí Romů v Evropě bylo ze strany církevních i světských feudálů ovlivněno jistým pochopení a tolerancí. Jistě k tomu přispěly i pověsti, v nichž Romové vystupují jako kajícní poutníci - tedy křesťané, kteří usilují o nápravu. Takový postoj si měl získat sympatie bigotního obyvatelstva, což se zprvu také dařilo. Jedna z účelových bájí romských poutníků byla například o tom, že jejich předkové v Malém Egyptě dočasně upustili od křesťanství a pro tento hřích prý musí putovat světem.

Další verze "křesťanské báje" zase vypráví, že Romové jako kováři ukovali tři hřeby pro Kristovo ukřižování, a proto musí nyní trpět, další daleko pozitivnější verze se snaží vysvětlit, že Romové putují světem na výraz solidarity s Kristem, který také na útěku před Herodem musel projít různými zeměmi, uvedl server zkola.cz.