Koronavirus je těžkou zkouškou i pro česko-německé páry

"Síť vztahů se zde vytvářela dlouhá léta - a teď je najednou násilně přetrhána," stěžuje si Čech Robert Prade, který žije s partnerkou v německé Žitavě (Zittau), ale pracuje za hranicí ve zhruba 25 kilometrů vzdáleném Liberci. On sám měl přitom ještě štěstí, protože česká vláda na poslední chvíli schválila výjimku pro přeshraniční pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách. Osmačtyřicetiletý Prade tak do zařízení pro bezdomovce, které vede, může dojíždět každý den.

Pro ostatní pendlery je situace kvůli zpřísnění pravidel na české straně výrazně složitější. Když za prací jezdí do Německa, tak ve spolkové republice nově musí být nejméně 21 dní v kuse, při návratu do Česka je pak čeká dvoutýdenní karanténa.

Ještě horší to mají česko-německé páry, které na druhé straně hranice vůbec nepracují. Je to i případ Matthiase K., který žije v saském Klingenthalu jen pár stovek metrů od českých Kraslic, v nichž bydlí jeho partnerka Anna B. Před uzavřením hranic se setkávali dvakrát až třikrát týdně, teď nemohou vůbec. Naposledy sedmačtyřicetiletý Matthias svou partnerku viděl 13. března.

"Rozhodnutí uzavřít hranice nás zaskočilo," říká. "Kde zůstává evropská myšlenka, to lidské v krizi způsobené koronavirem? Všechny státy se teď soustředí jen na sebe," je přesvědčen muž, který původně vycházel z toho, že opatření může trvat tak 30 dnů. Ve skutečnosti to ale teď asi neví vůbec nikdo.

České ministerstvo vnitra poukazuje na seznam výjimek, které mají umožnit setkávání členům rodin. Podle DPA je v něm ale řada otázek nezodpovězených. Například děti mezinárodních párů se podle něj mohou vrátit k v Česku žijícímu rodiči, nemohou ale cestovat přes hranici tam a zpět. Kdo není sezdaný, má pak prostě smůlu.

Prade je přesvědčen o tom, že škody způsobené dočasným uzavřením hranic přetrvají dlouho. "Lidé budou mít strach, že se jejich život rázem zcela změní, pokud se něco takového stane znovu," míní.