Senioři mají strach z koronaviru. V domovech důchodců ve Francii se hraje ruská ruleta

Staří lidé žijící v domovech důchodců s lékařskou péčí, jichž je ve Francii 608.000, jsou málo chráněni před epidemií Covid-19 a podle mínění jejich rodin nad jejich hlavami visí Damoklův meč.

"Mám velký strach, je to hrozné, jakoby se za zavřenými dveřmi odehrávalo drama a nikdo nám nic neřekne," říká třiašedesátiletá Eugène, která si už představuje svého otce, samotného a bezbranného v jeho pokoji, jak čeká, až ho schvátí Covid-19.

Mnoho rodin se ptá na přesný počet úmrtí na Covid-19 v domovech důchodců. Francouzské úřady před několika dny přiznaly, že zde panuje jakási šedá zóna.

Od té doby, co ji její pětaosmdesátiletá matka, která s ní komunikuje z balkónu svého pokoje v Rennes, ujistila, že v domově je 12 pozitivních případů, je Martine plná zlosti.

"Ještě před třemi týdny žádná z pečovatelek neměla roušku a před několika dny kapala jedna z nich matce kapky do očí bez roušky," rozčiluje se Martine a stěžuje si na nedostatek informací.

"Od začátku nám ředitel domova posílal textové zprávy se seznamem zákazů, s větami červeně podtrženými a stále většími písmeny, ale neřekl nám nic o situaci, zda naši rodiče mají příznaky" onemocnění, kritizuje stav v domově.

Její matka je spíše fatalistická. "Když to mám chytit, tak to chytnu. Rozhodně nechci žít do sto sedmi let," ujišťuje tato bývalá zdravotní sestra, která si nicméně nechává pomocí provazu nataženého z balkonu dolů posílat od své dcery jogurty a čokoládu.

V tomto soukromém domově důchodců byly tři osoby podle výsledků testů na Covid-19 nakažené a tucet dalších pacientů, kteří vykazovali příznaky nemoci, byl uzavřen ve svých pokojích.

"Nevím, jak se to vyvine, zasahuje nás to všechny," říká ředitel domova, který svým zaměstnancům zařídil pomoc psychologa.

Dvaašedesátiletá Béatrice se svěřuje, že si neklade raději moc otázek. Se svou matkou komunikuje každý večer přes Skype. "Doufám, že její domov důchodců zůstane ušetřen," dodává.

"Toto ovzduší mi připomíná okupaci, protože se nikdo nemůže hýbat, všechno se zastavilo, je to takové zvláštní," konstatuje její pětadevadesátiletá matka, podle níž se v zařízení nic nezměnilo. "Personál chodí jako obvykle, bez roušek," říká.

Béatrice má velký strach, že drahou bytost už neuvidí. Návštěvy byly zakázány od té doby, co výrazně vzrostl počet nakažených a počet úmrtí.

"Když jsem naposledy matku viděla, byla velmi agresivní. Doufám, že to nebylo naposledy, co jsem sem přijela, protože mám na to špatnou vzpomínku a její stav se tak rychle mění," říká Gaëlle.

Martine se obává, že její matka onemocní a že jí nikdo nic neřekne. Joëlle, jejíž matka žije v domově důchodců s pečovatelskou služnou ve Val-de-Marne, neviděla matku od 9. března.

"Matka má Alzheimera a já nevím, v jakém stavu ji za měsíc či více najdu. Mám velký strach, že ji už nikdy neuvidím," říká.