Evropa bude prosit Moskvu o energetické suroviny, my si vybereme, komu pomůžeme, tvrdí Putinova pravá ruka

Dmitrijev své predikce přednesl na sjezdu Ruského svazu průmyslníků a podnikatelů, kde zdůraznil, že konflikt na Blízkém východě otřásá světovými trhy s energiemi způsobem, na který Evropa není připravena. Podle jeho odhadů by se ceny ropy mohly v důsledku eskalace vyšplhat až na 150 či dokonce 200 dolarů za barel. Tato situace by prý mohla vyvolat nejzávažnější energetickou krizi moderní historie.

Podle ruského ekonomického vyslance se Západ „střelil do vlastní nohy“, když se po invazi na Ukrajinu v roce 2022 rozhodl omezit svou závislost na ruských surovinách. Dmitrijev, který se v poslední době stává stále viditelnější tváří kremelské diplomacie a účastnil se i jednání s USA o válce na Ukrajině, tvrdí, že západní sankce se ukázaly jako kontraproduktivní a pouze posílily pozici Ruska jako nepostradatelného hráče na trhu.

Tato sebevědomá prohlášení přicházejí v době, kdy ceny energií skutečně prudce rostou. Íránská blokáda Hormuzského průlivu narušila toky zkapalněného zemního plynu (LNG) a tlačí cenu ropy k hranici 100 dolarů za barel. Světová ekonomika tak s obavami sleduje každý další krok v regionu, který by mohl znamenat další prohloubení šoku.

Brusel však zatím nehodlá z nastoleného kurzu ustoupit. Evropský komisař pro energetiku Dan Jørgensen tento týden potvrdil, že návrat k závislosti na ruských energiích je vyloučen. Podle něj by Evropská unie neměla dovážet „ani jednu jedinou molekulu“ ruského plynu či ropy, a to bez ohledu na aktuální vývoj cen na světových burzách.

Dmitrijevova rétorika je součástí širší snahy Kremlu prezentovat Rusko jako jedinou stabilitu v nestabilním světě. Argumentuje tím, že zatímco Blízký východ hoří, Rusko disponuje zdroji, které budou v nejbližších měsících pro přežití evropského průmyslu a domácností klíčové. Snaží se tak využít íránské krize k oslabení jednoty západních spojenců a ke zpochybnění smyslu sankcí.

Energetický trh se mezitím potýká s dalšími vedlejšími efekty íránské války. Kromě blokád dochází k přepisování bezpečnostních dohod v regionu, což jen potvrzuje, jak hluboce konflikt zasahuje do globálních struktur. Saúdská Arábie například pod tlakem událostí zvažuje nové spojenectví, které by jí pomohlo ochránit vlastní infrastrukturu před íránskými drony.

Budoucí vývoj tak bude záviset na tom, jak dlouho dokáže Evropa čelit tlaku rostoucích cen a zda se potvrdí černé scénáře o drastickém nedostatku surovin. Moskva sází na to, že ekonomická realita nakonec zvítězí nad politickými principy, evropské hlavní město věří v sílu diverzifikace a přechodu na alternativní zdroje, které by měly vliv Ruska definitivně eliminovat.