Evropa na pozadí energetického šoku zvažuje návrat k jaderným elektrárnám

Politici varují, že situace se může ještě zhoršit v závislosti na vývoji konfliktu na Blízkém východě, konkrétně kvůli omezení exportu energií přes Hormuzský průliv. Je to jen krátká doba, co Evropané čelili krizi spojené s ruskou invazí na Ukrajinu, a téma energetické nezávislosti se tak vrací na stůl s nebývalou intenzitou. Jádro se v tomto kontextu stává opět módním prvkem energetického mixu.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na nedávném summitu v Paříži označila dřívější odklon Evropy od jádra za „strategickou chybu“. Připomněla, že zatímco v roce 1990 pocházela třetina elektřiny v Evropě z jádra, dnes je to pouhých 15 %. Tento pokles způsobil, že kontinent je zcela závislý na drahém a nestabilním dovozu fosilních paliv, což jej znevýhodňuje oproti jiným regionům.

Zranitelnost Evropy je patrná při srovnání jednotlivých států. Například ve Francii, která z jádra získává 65 % elektřiny, jsou ceny energií výrazně nižší než v sousedním Německu. Německo po havárii ve Fukušimě v roce 2011 své jaderné elektrárny odstavilo, což vedlo k obrovské závislosti jeho klíčového průmyslu na plynu. Výsledkem je, že německé ekonomické instituty musely pro rok 2026 drasticky snížit odhady růstu HDP.

Vlna nadšení pro atomovou energii se nyní šíří celým kontinentem. Itálie připravuje zákony, které mají zrušit dlouholetý zákaz jaderných elektráren, a Belgie provádí názorový obrat po letech váhání. Dokonce i Řecko, které bylo historicky opatrné kvůli seismické aktivitě, zahájilo debatu o moderních reaktorech. Podobně i Švédsko revidovalo své čtyři dekády staré rozhodnutí o útlumu této technologie.

Velkým zastáncem jádra zůstává francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten zdůrazňuje, že jaderná energie je klíčem k propojení energetické suverenity s dekarbonizací. Podle Macrona může jádro poskytnout Evropě konkurenční výhodu, zejména v souvislosti s rostoucí poptávkou po energii pro umělou inteligenci a datová centra, která vyžadují stabilní a obrovský výkon.

Mezi Berlínem a Paříží sice v minulosti panovalo napětí ohledně uznání jádra jako čistého zdroje, ale Německo nakonec ustoupilo. Cynici naznačují, že to může souviset s bezpečnostními obavami a snahou o užší obrannou spolupráci s Francií. Francie totiž nedávno souhlasila s tím, že rozšíří svůj jaderný odstrašující deštník i na své evropské partnery.

Navzdory optimismu však jádro není univerzálním lékem na okamžité problémy. Výstavba nových reaktorů je dlouhodobý projekt provázený častými průtahy a obrovskými náklady, jak ukazují příklady projektů ve Flamanville nebo Hinkley Point. Navíc stále přetrvávají otázky spojené s nakládáním s jaderným odpadem a veřejnou bezpečností, což pravidelně připomínají environmentální aktivisté.

Dalším rizikem je strategická závislost některých zemí střední Evropy, zejména Maďarska a Slovenska, na ruských jaderných technologiích a uranu. Odborníci navíc upozorňují, že mnoho stávajících reaktorů v Evropě je zastaralých a vlády budou muset investovat miliardy jen do udržení jejich provozu, což je v době napjatých rozpočtů a rostoucích výdajů na obranu nelehký úkol.

Nadějí pro budoucnost by mohly být malé modulární reaktory (SMR), které jsou považovány za nákladově efektivnější a flexibilnější. Evropská komise již schválila investiční balíček na jejich podporu s cílem uvést je do provozu počátkem 30. let. Přestože jsou SMR vnímány jako ideální pro napájení datových center, v komerčním měřítku jsou zatím nevyzkoušené a v EU dosud nebyla udělena žádná licence na jejich stavbu.

Evropské vlády jasně vidí v jádru součást střednědobého a dlouhodobého řešení energetické bezpečnosti. Nicméně pro aktuální krizi a okamžité snížení cen zůstává Evropa prozatím odkázána na fosilní paliva a doufá, že se podaří urychlit přechod k nezávislosti dříve, než vysoké náklady nevratně poškodí její ekonomiku.