Evropa si nemůže dovolit věřit Putinovi. Šéf rozvědky vysvětlil proč

Podle Nilssona se ruská armáda už nyní připravuje na posílení svých základen podél nové hranice s Finskem a v Arktidě. Hybridní operace Ruska proti Švédsku navíc nikdy neustaly. „Dezinformační kampaně a kybernetické útoky pokračují, stejně jako podezřelé incidenty, například poškození kabelů v Baltském moři,“ dodal s tím, že zatím se nepotvrdila žádná sabotáž, ale že Švédsko musí zvýšit svoji ostražitost.

Nejde však jen o Švédsko. Rostoucí rozdíly mezi přístupem USA a Evropy k Rusku znepokojují evropské vojenské i zpravodajské špičky. Obavy se jen prohlubují s každým dalším Trumpovým výrokem, ve kterém relativizuje ruskou hrozbu či přebírá rétoriku Kremlu. Když například americký prezident nedávno obvinil Ukrajinu, že nese odpovědnost za rozpoutání konfliktu, šokoval tím nejen Kyjev, ale i celou Evropu.

Trump zároveň nevidí důvod, proč by Putin neměl být při jednáních důvěryhodným partnerem. „Znám ho velmi dobře. Myslím, že chce mír. A kdyby to tak nebylo, řekl by mi to,“ prohlásil americký prezident. Evropské lídry takové tvrzení nechává chladnými – Putin už mnohokrát prokázal, že diplomacii využívá spíše k obelhání protivníků než k dosažení trvalého míru.

Zkušenosti hovoří jasně. V roce 2014 Putin zapíral, že by ruští vojáci obsadili Krym a Donbas, i když jeho „zelení mužíci“ už operovali v terénu. V roce 2022, kdy ruská armáda soustředila jednotky na ukrajinských hranicích, tvrdil, že jde pouze o vojenské cvičení – jen aby vzápětí zahájil plnohodnotnou invazi.

Trumpův sklon věřit Putinovi není novinkou. Už během svého prvního funkčního období se přiklonil na jeho stranu proti vlastním tajným službám, když zpochybnil jejich zjištění o ruském vměšování do voleb v roce 2016. Nyní se historie opakuje – při nedávném setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem Trump prohlásil, že Evropa nebude potřebovat americké bezpečnostní záruky, pokud by se v rámci mírové dohody nasadily evropské mírové jednotky na Ukrajinu.

V Evropě však panuje opačný názor. Bezpečnostní záruky jsou pro ni klíčové, protože Putinův militarismus a snaha obnovit ruský status velmoci zůstávají základními pilíři jeho politiky už od roku 2000.

Pro Trumpa a jeho příznivce je ale celá debata o ruské hrozbě přehnaná. Podle nich agresi vyprovokovalo rozšiřování NATO na východ a Rusko si v současné situaci nemůže dovolit zaútočit na žádný další stát. „Nevěřím, že by Rusko teď mohlo zahájit válku proti jiné zemi,“ řekl například republikánský senátor Markwayne Mullin.

Evropa však vidí hrozbu jinak – a mnohé státy se na ni aktivně připravují. Estonská rozvědka varovala, že Rusko rozšiřuje svou armádu způsobem, který ukazuje na přípravu na budoucí konflikt s NATO. Dánská tajná služba předpovídá, že Rusko by mohlo být schopno vést rozsáhlou válku v Evropě do pěti let. Litva znovu zavádí brannou povinnost a navyšuje výdaje na obranu na 3,45 % HDP. Lotyšská rozvědka upozorňuje, že Kreml cíleně posiluje své schopnosti pro střet s NATO. A právě strach z Ruska vedl Finsko a Švédsko k tomu, že se připojily k Alianci.

Tento zásadní rozdíl v pohledu na Rusko vytváří hlubokou propast mezi evropskými státy a Trumpovým Washingtonem, ale také mezi Evropou a proruskými lídry, jako jsou maďarský premiér Viktor Orbán či slovenský premiér Robert Fico.

Orbán je přesvědčen, že jakmile se dojedná mírová dohoda na Ukrajině, bude po problémech. Šéf švédské vojenské rozvědky Nilsson to ale vidí jinak. „V dlouhodobém horizontu nevylučuji možnost, že by se Rusové rozhodli otestovat článek 5 Severoatlantické smlouvy,“ řekl v narážce na princip kolektivní obrany NATO.

Zatím sice neexistuje bezprostřední vojenská hrozba – válka na Ukrajině vyčerpává ruské zdroje a sankce brzdí rozvoj pokročilých zbraní. Přesto však Nilsson varuje, že „Rusko zůstává vojenskou hrozbou pro Švédsko“.

Až konflikt na Ukrajině skončí, Moskva podle něj obnoví svou vojenskou přítomnost u hranic NATO „co nejdříve, jak to jen půjde“. A tentokrát bude ruská armáda poučena ze svých chyb a lépe připravena. Evropané si proto nemohou dovolit věřit Putinovi tak, jak to dělá Trump.