Hrozí třetí světová válka? Rus se dovolává Havla a Československa

"Vzpomínám si na jediný případ, který mohu nazvat civilizovaným rozvodem státu v Evropě. Šlo o rozdělení Československa na dvě části a přispělo k němu úsilí tehdejšího československého prezidenta Václava Havla. Do dnešního dne tito dva 'bývalí manželé' udržují normální mezistátní vztahy," připomíná historik.

"Rozvody a rozdělování zůstávají pro Evropu problém. Aktuálně agituje Skotsko ve prospěch opuštění Spojeného království, Katalánsko se snaží uprchnout z područí Madridu a na Nové Rusi probíhají krvavé boje za odtržení se od Ukrajiny. Ačkoliv každý z těchto případů je velmi odlišný, mají jeden společný aspekt. Londýn, Madrid a Kyjev podnikají značné úsilí, aby tomuto rozdělení zabránily. Každopádně striktní výklad mezinárodního práva říká, že ve všech třech případech mají ti, kteří odtržení prosazují, minimálně právo obhajovat své důvody," uvádí Romanov.

Právo na sebeurčení, nebo územní integrita?

"V roce 1945 bylo právo na sebeurčení zakomponováno do Charty OSN. Poté, v roce 1966, došlo k jeho potvrzení v Mezinárodní úmluvě o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní úmluvě o občanských a politických právech. Následně ho ještě potvrdily dokumenty Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Navíc, koncept sebeurčení pokrývá široké spektrum možností a je definován jako 'vznik suverénního a nezávislého státu, volné přidružení s nezávislým státem, nebo vytvoření jiného politického statutu určeného lidem'," píše komentář.

"Podle teorie, lidé žijící v příslušné oblasti by měli o těchto problémech rozhodnout sami, bez vnějšího vměšování. Charta OSN praví, že 'všechny státy mají v souladu s ustanoveními Charty OSN právo podporovat sebeurčení a respektovat ho'. Jediným problémem zůstává, že toto právo nikdo nerespektuje a prakticky ani nepodporuje. Existuje přitom několik různorodých důvodů proč političtí vůdci nejsou schopni dostát svým závazkům," dodává Romanov.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Zaprvé, Charta OSN rovněž obsahuje zásadní princip 'neporušitelnosti hranic', jelikož po druhé světové válce chtěly vůdčí světové mocnosti zajistit stabilitu za každou cenu. Díky tomu existuje na každý požadavek na sebeurčení přesvědčivý protiargument. Druhým důvodem je to, že tato klausule o sebeurčení byla zavedena během kolapsu koloniálního systému a její autoři brali v potaz africké státy. Tehdy si jen několik koloniálních mocností chtělo udržet své státy, proto ty pasáže o svobodě byly velmi vágní. Nikdo nemohl předvídat, že Skotsko a Katalánsko se budou jednoho dne odvolávat na ten samý princip. Vedle toho existuje množství dalších příkladů: ukrajinský Donbas, španělské Baskicko, ruské Čečensko atd," připomíná historik.

Je pro změnu nutná třetí světová válka?

"Klíčovým problémem dnešního světového uspořádání je to, že příliš dlouho nosilo své původní šatstvo a v tom samém, starém, nepohodlném a stále více děravém ošacení se trmácí i nadále. Výborným příkladem je skutečnost, že vítězové druhé světové války nadále kontrolují Radu bezpečnosti OSN. Jde o naprosto neadekvátní stav, vezmeme-li v potaz bohatství a moc některých rozvíjejících se zemí. Bohužel však strach učinit nezbytně nutné opravy ve struktuře OSN již vedl k velkému množství hádek, ohrožuje a podkopává samotné základy této organizace. Možná lidstvo musí jednoduše počkat na další světovou válku, po níž vítězové nastaví nová pravidla hry pro ty, kteří přežijí," varuje komentář.

"Bez ohledu na mezinárodní organizace tak světové problémy nejsou o pravidlech napsaných na papíře. Komplikací je egoismus, který dnes pohání svět. Pokud by nebylo takového egoismu, Katalánci a Baskové by vytvořili vlastní státy a žili mírumilovně společně s Madridem v Evropské unii. Skotsko by se uklidnilo. A pokud by Kyjev a Moskva měly dostatek rozumu, vyhnuly by se krveprolití na Nové Rusi tím, že by jí umožnily jít směrem, který si sama zvolí. Poté, zbaven těžkého břemena, by se Kyjev mohl konečně ucházet o smysluplnou integraci do Evropy," míní Romanov.

"Nicméně Madrid bude nadále zoufale lpět na Barceloně, Londýn na Skotsku a Kyjev i Moskva na Donbasu. Navzdory tomu, že se Evropa považuje za vůdce civilizace, zatím se nenaučila jak formulovat rozumnou a oslovující politiku. Kdyby tak někdo následoval příkladu nastaveného Václavem Havlem," posteskl si na závěr komentátor.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události jak ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.