Záhadná "odstřelovačka z Borisova": Bojují na Ukrajině i Bělorusové?

Výstraha zazněla před pár dny, ačkoli tresty za verbování, vycvičení a financování žoldnéřů (od sedmi do 15 let vězení) a za účast v ozbrojených konfliktech v cizích státech (od tří do sedmi let) jsou už dávno v běloruských zákonech. Podle šéfa KGB Valeryje Vakulčyka zatím žádní Bělorusové stíháni nejsou.

Běloruska Natalja Krasovská, kterou tisk překřtil na "odstřelovačku z Borisova", na začátku června vyprávěla novinářům, že její rodiče v Borisovu vyslýchali agenti KGB. Krasovská asi jako jediná ukázala na kameru běloruský pas, uvedla své jméno a adresu. Mladá žena v maskovací uniformě tvrdila, že na začátku května se dobrovolně přidala k separatistům a "zabíjí nepřátele".

"Taťko, tvoji občané stojí na této straně. Na každý pád, abys o tom věděl. Nikdo nás nevyslal, přijeli jsme sem sami. Z Běloruska tu nejsem sama a chci, abys o tom věděl," řekla Natalja na adresu běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Drzá řeč se rozletěla po internetu, ale nevyvolala žádnou veřejnou reakci ani Lukašenka, ani úřadů.

Brzy na to se rozneslo, že Natalja utrpěla těžké zranění u Slavjanska, objevovaly se a dementovaly zprávy o zajetí. Redaktor ruského listu Komsomolskaja pravda tvrdil, že Natalja padla v polovině září. Četné pokusy reportérů nalézt její rodiče na uvedené adrese neuspěly.

Bojovníci za Kyjev?

Náměstek předsedy Volyňské oblastní rady Ihor Huz zase hovořil o jednotce nazvané podle starého běloruského znaku Pahoňa, ve které prý cvičí desítky mladých Bělorusů, toužících se připojit k ukrajinským dobrovolníkům na východě země. Koncem července prý výcvik zvládlo deset lidí, další údajně odmítli kvůli podezření, že jsou ve styku s běloruskými tajnými službami.

"Doufáme, že naše metody utajení nedovolí běloruským tajným službám odhalit členy jednotky. Ale není snadné se skrýt před KGB," řekl Huz a připustil, že měl kvůli Pahoni potíže s ukrajinskou prokuraturou.

Ačkoliv se Huz odvolával na běloruské opoziční spolky, aktivisté v Minsku vše popřeli. K podpoře se hlásila jen bloggerka Taťjana Jelová, žijící v Česku.

Jednou z prvních obětí demonstrací na kyjevském Majdanu se stal Bělorus Michail Žyzneuski, který zahynul 22. ledna. Rozloučit se s ním přišlo na 10.000 lidí, včetně vůdců Majdanu. O pár dní později se padesátka příbuzných a novinářů sešla ve vsi u Gomelu na pohřbu, který se odehrál rychle a fakticky v noci (mrtvé tělo dlouho prohlíželi na celnici), za svitu automobilových reflektorů. Předáci běloruské opozice se neukázali.

Matka Nina přežila infarkt i hádku v autobusu, kde ji vševědoucí sousedky vyčítaly koupi bytu v Gomelu. "Jedni křičí, že syn byl nacionalista a udělal naší zemi ostudu, druzí odpovídají, ať si pohřbí vlastní děti! Jsou tu u nás špatní lidé," kormoutí se žena.

K přestěhování z nájemného do vlastního bytu skutečně pomohli pozůstalým po Hrdinovi Ukrajiny lidé a organizace ze sousední země, zapojily se i charitativní fondy oligarchů, přispěla ukrajinská vláda. Na pomoc rodinám po zabitých demonstrantech se sbírala celá Ukrajina. Běloruské úřady, ani KGB rodině zjevnou pozornost nevěnovaly.

Kolik Bělorusů bojovalo se zbraní v ruce na Ukrajině, přesně nevědí ani v Minsku, ani v Kyjevě.

Běloruský novinář Emicer Lukašuk se ani od velitele ukrajinského praporu Donbas Semena Semenčenka nedozvěděl, kolik Bělorusů má v jednotce: "Nejdřív řekl, že 15. Ale při další schůzce odpovídal, že hodně."