Poprask ve Vatikánu: Papež František je pro tělesné trestání dětí?

Papež ve středu prohlásil, že "dobrý otec umí čekat a odpouštět, ale i tvrdě trestat; není ani slabý, ani laxní, ani sentimentální." Zmínil se také o tom, jak slyšel jednoho otce svěřovat se, že někdy musí trochu uhodit své děti, ale nikdy ne do tváře, aby je neponižoval. "To je krásné, že má smysl pro důstojnost. Musí potrestat, ale dělá to správným způsobem," komentoval to František.

Člen komise Peter Saunders řekl, že papež by měl poopravit svou poznámku ohledně fyzického trestání dětí, kterou učinil během středeční generální audience ve Vatikánu. Na tělesné tresty v dnešní době podle Saunderse není místo: "Může to začít jako lehké plácnutí, ale při bití dítěte jde vlastně vždycky o to způsobit mu bolest."Papežova poznámka, které prošla v Itálii takřka bez povšimnutí, vzbudila ostrou kritiku v některých zemích, zejména v Německu a v Británii.

Deptání dítěte odmítáním a samotou mnoho odborníků hodnotí jako mnohem závažnější, než je plácnutí, facka či dokonce i mírnější forma výprasku na zadek, píše server sancedetem.cz. Dětský psycholog Václav Mertin s tímto tvrzením souhlasí: „Kdybych byl nucen volit, raději bych dítěti dal na zadek, než abych ho psychicky týral. Útoky na psychickou integritu, výroky typu ‚seš úplně nemožnej', ‚no podívejte na něj, co on dělá', to si myslím, že je šílené."

Psychické tresty bývají obecně považovány za méně škodlivé, neboť dítě u nich nezažívá fyzickou bolest, jako je tomu u trestů fyzických. Právě z toho důvodu, že následky nejsou viditelné, mohou ale být psychické tresty škodlivější – jsou-li užívány systematicky, často zanechávají mnohem hlubší šrámy, které jsou skryté a mnohdy špatně rozpoznatelné. Navíc je známo, že mezi psychickým trestáním dítěte a psychickým týráním může být velice tenká hranice, přičemž mnoho rodičů si devastující vliv svého chování vůbec neuvědomuje.