Jedním z cílů revoluce bylo zbavit moci ukrajinské miliardáře

Ještě dříve, než se loni prezidentem stal čokoládový magnát Petro Porošenko, byl v jeho domovské Dněpropetrovské oblasti jmenován gubernátorem Ihor Kolomojskyj. Nyní se tito dva oligarchové dostali do otevřeného střetu, který pro bezprostřední budoucnost Ukrajiny nevěstí nic dobrého, uvedl komentátor Bloombergu.

Kolomojskyj byl pro mnoho Ukrajinců hrdinou porevolučního období. Úřadu guvernéra se ujal v době, kdy Rusko rozdmýchávalo nepokoje na východě Ukrajiny. Aby země o Dněpropetrovskou oblast nepřišla, stal se Kolomojskyj nejštědřejším sponzorem ukrajinských nacionalistických oddílů. Dokonce i část z obrněných vozidel, která jezdila pro jeho finanční ústav Privatbank, posloužila k vojenským účelům. Díky tomuto úsilí se separatisté v jeho regionu neuchytili. Jiný bohatý průmyslník, Serhij Taruta, který byl jmenován gubernátorem v Doněcké oblasti, v této funkci neobstál, protože mu chybělo vášnivé osobní nasazení typické pro Kolomojského. Velkou část této oblasti nyní ovládají proruští povstalci.

Nicméně Kolomojskyj zcela nezištně nejednal, píše komentátor Bloombergu. Lobboval proti svých konkurentům, jako je Rinat Achmetov nebo Viktor Pinčuk, a zřejmě se domníval, že se mu podaří rozšířit své impérium výměnou za pomoc, kterou poskytl ukrajinskému státu. Zároveň si udržel moc v několika formálně státních společnostech, do nichž za předchozího režimu dosadil své manažery.

Jednou z touto firem byla ropná UkrTransNafta, kde člověkem Kolomojského byl od roku 2009 ředitel Oleksandr Lazorko. Zařídil změnu rozložení kapacity ropovodu ve prospěch málo využívané rafinérie vlastněné Kolomojským a umožnil, aby získávala ropu z Ázerbájdžánu, čímž jí odpadly náklady za přepravu suroviny po železnici. Ruský gigant Lukoil, který v důsledku tohoto kroku musel zavřít vlastní rafinérii, proti vyšachování z ropovodu ostře protestoval.

Porošenko sice nemá v ropném byznysu žádné osobní zájmy, ale nezávislost a vliv Kolomojského pro něho představuje hrozbu. Své manipulace prý prováděl příliš okatě a elita z něj začala mít strach. Ve čtvrtek vláda jmenovala nového šéfa UkrTransNafty, Lazorko ale odejít nechtěl. Strážci nového ředitele se museli probojovat přes ochranný kordon.

Kolomojskyj zareagoval rychle a sídlo firmy obsadil s jednotkou zamaskovaných mužů. Později se pustil do novinářů, kteří o dění informovali a tvrdil, že budovu přišel "osvobodit od ruských sabotérů". Ministrovi energetiky Volodymyru Demčyšynovi se od něho zřejmě dostalo lepšího vysvětlení, protože se rozhodl nezavolat policii, aby Kolomojského z budovy vytlačila. Podle portálu pravda.com.ua Kolomojskyj Demčyšynovi řekl, že pokud to bude nutné, dostane do Kyjeva 2000 dobrovolných bojovníků, "protože jsou mu odebírány podniky". Těmi "podniky" Kolomojskyj myslel UkrTransNaftu a další státem kontrolovanou společnost Ukrnaftu, v níž má menšinový podíl, ale ovládá management.