Putin žene Rusko do pekla? Rozbombardovaná Ukrajina se vymstí

Civilisté na východní Ukrajině už za válku zaplatili vysokou daň: z oblasti uteklo přes 1,5 milionu lidí (každý čtvrtý obyvatel) a podle oficiálních statistik má konflikt již 6 tisíc obětí, skutečný počet ale bude nepochybně vyšší. Infrastruktura (silnice, mosty, školy, elektrárny, kanalizace, vodovody) je poškozená či je z ní jen hromada suti. Donbas býval ekonomickým tahounem Ukrajiny, dnes je produkce na polovině, protože mnozí zaměstnanci region opustili. Výpadky elektřiny jsou na denním pořádku, zásobování obchodů vázne nebo je dokonce zcela nemožné. Kriminalita závratně vzrostla, což logicky odrazuje investory.

V samozvaných separatistických republikách funguje státní správa bídně, pokud vůbec. V tomto případě ovšem válka jen zvýraznila dosavadní praxi: za posledních dvacet let se ani na Ukrajině ani v Rusku nepodařilo vytvořit transparentní a zodpovědné vládní instituce. Příkladem budiž oligarcha Rinat Achemtov, který ve své osobě spojil ekonomickou a politickou moc a navíc má kontakty na kriminální živly. Když vypukla v dubnu 2014 válka, zkorumpované instituce se zhroutily úplně. Místní papaláši se připadli buď k separatistům, nebo ke Kyjevu (na stranu Západu se přiklonil Achmetov).

„Obyčejní" lidé na východní Ukrajině sice v mnohém nesouhlasili s politikou Kyjeva, ovšem to neznamená, jak se mnozí hned domnívají, že jsou nadšeni ze separatistů. Většina civilistů tak zůstala „uvězněná" v geopolitické hře Východ-Západ.

Vedení samozvaných lidových republik neví prakticky nic o vládnutí a o potřeby lidí se téměř nezajímá. Co taky čekat od doněckého „premiéra" Alexandra Zacharčenka, který se před vypuknutím konfliktu živil jako elektrikář (nic proti tomuto povolání) a během pár dní stanul v čele státu. Rebelové na vyšších místech jsou ve skutečnosti jen oportunisté, kteří žijí tady a teď a kterým jde jen o vlastní politické či ekonomické zájmy. „A to je problém pro Kreml, protože za takové situace válku rychle neukončíte," říká analytik Stronski.

Putinovo riskantní loutkové divadlo

Moskva rozjela na Donbasu hybridní válku. Na východní Ukrajinu byly poslány skupiny žoldáků z řad Čečenců, Kozáků a zločinců, kteří měli region destabilizovat. Když Západ uvalil na Rusko embargo a přišly ekonomické problémy, Putin začal vehementně popírat účast Ruska na konfliktu. Tímto krokem se snažil podkopat jednotu Západu v otázce sankcí.

Problémem hybridní války je to, že jejím popíráním ztrácíte kontrolu. Kreml se zaměřil na několik neposlušných jednotlivců ve vedení separatistů a po sestřelení letu MH17 je v tichosti odstranil, jenže na ostatní skupiny rebelů už sílu neměl. Soupeření frakcí bylo patrné už při podpisu smlouvy Minsk I, kdy část byla pro klid zbraní, zatímco jiní chtěli a chtějí bojovat dál a vytvořit Nové Rusko.

K „válečné straně" patří kriminální gangy z Balkánu, Čečenska a Tádžikistánu. Těmto skupinám jen pramálo záleží na urovnání konfliktu a představují hrozbu pro civilisty na Donbasu. Členové těchto milicí, které nezvládá ani Kreml ani vůdci lidových republik, kradou, unášejí a mučí lidi, pašují drogy či zbraně. Na východní Ukrajině vyplenili majetek Achmetova, který proti nim postavil vlastní ozbrojenou skupinu. Její členové nyní hlídají Mariupol a miliardářovo impérium.

Zisk má přednost, mír jde stranou

Ovšem ani Kyjev nemá situaci na frontě pod kontrolou. Vedle oficiálního vojska existuje mnoho ozbrojených skupin, které stojí proti separatistům, ale jedou na vlastní pěst. List Kiev Post například zmiňuje milici „Oblast", která operuje u Luhansku. Skládá se především ze zločinců, kteří seděli ve věznicích na Donbasu. Podle Amnesty International si v krutostech nezadají s milicemi na straně separatistů. Chaos tím ale nekončí. Stejně jako má svou „gardu" Achmetov, soukromou prokyjevskou armádu si platí i oligarcha Igor Kolomojskij.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko je pod palbou kritiky od porážky v Debalceve. Právě tam bojovali i vojáci oligarchů, kteří inklinují k radikálním nacionalistům a podle kterých je Porošenko příliš mírný. Ukrajinský prezident si tak musí dát pozor na juntu pravicových radikálů, byť jsou proti Rusku.

Ale zpět k Putinovi. Ten má momentálně doma daleko vyšší podporu než jakou má Porošenko na Ukrajině, ale i v Rusku se hlásí o slovo ultranacionalisté, které už nelze přehlížet. Radikálové například v Jekatěrinburgu, čtvrtém největším městě Ruska, napadli odpůrce války na Donbasu a zaútočili na imigranty. V souvislosti s vraždou opozičního politika Borise Němcova se objevily spekulace, že za popravou stála krajní pravice, která má vazbu na bezpečnostní složky státu.

„Jinými slovy, rozhodnutí Moskvy zaštítit intervenci na Ukrajině rozdmýcháváním etnického šovinismu začíná dělat neplechu doma. Prokremelští separatisté na Donbasu mají radikální názory a jsou vyzbrojeni. Až se vrátí, mohl by v Rusku propuknout stejný chaos a binec jako na Ukrajině," varuje závěrem analytik.