Střet Rusko-USA: Moskva nemá co nabídnout, tak zkouší hollywoodské triky

Jennifer Psakiová, tolik "milovaná" miliony Rusů, opustila funkci mluvčí ministerstva zahraničí Spojených států. Státní duma, dolní komora ruského parlamentu, na rozloučenou vybídla k jejímu trestnímu stíhání - mluvčí si dovolila označit připojení Krymu k Rusku za anexi, tudíž porušila zákon vybízením k rozpadu země. Dočista nesmyslné žádosti se sice sotva vyhoví, jinak by to byl ale docela logický "diplomatický" tah odpovídající duchu naší doby, v níž takzvaný trolling (záměrně provokativní příspěvky v internetových diskusích) čím dál víc nahrazuje skutečnou práci.

Americká mluvčí se za rok ukrajinské krize stala v Rusku velmi sledovanou postavou, a také terčem ruské propagandy. Nelze tvrdit, že zcela nezaslouženě: často se dopouštěla nekorektních prohlášení, mnohokrát ji otázky novinářů zahnaly do kouta. Ale vznik "fenoménu Psakiová" v ruských médiích a překvapující proslulost mezi Rusy spíše než o naturelu americké diplomacie vypovídají o povaze dialogu mezi Ruskem a Západem.

Za dob studené války nešlo mezi SSSR a USA jen o pichlavosti, karikatury a příslušnou rétoriku, ale i o soupeření hodnot a ideologií. Sovětský svaz vypadal jako plnocenná alternativa vůči Spojeným státům s vlastním projektem modernizace, budování nové společnosti a světlých zítřků. Kdo se neshodl s kapitalisty a imperialisty, byl vítán v naší geopolitické sféře, uvedl list Gazeta.ru.

Po rozpadu "nerozborného" SSSR se rozpadla i tato dispozice. Než se před pár lety vedení v Moskvě rozhodlo světu představit "nové Rusko". Ale úplný obraz onoho "nového Ruska" se stále nedaří vytvořit. Je tu zaryté oponování Západu prakticky ve všem, ale kde je pozitivní program? Co může samo Rusko nabídnout světu?

Jako s nosnou ideou vyrukovali ruští politici s tradičními hodnotami. Prý všichni, kdo jsou proti pokroku v západním pojetí - s gayi, tolerancí a geneticky modifikovanými organismy - se mohou zařadit pod prapory Ruska. Ale takové "tradiční hodnoty" jsou ve skutečnosti jen souborem tezí, které nemají nic společného s realitou. Dnešní Rusko ani zdaleka není zemí s opravdu silnou institucí rodiny, prodchnutou úctou k vlastním dějinám, upřímně zbožnou a mírumilovnou nejen slovy. Ruský boj proti Západu nenabízí žádnou uskutečnitelnou, anebo alespoň představitelnou alternativu.

Klíčový projev prezidenta Vladimira Putina, ve kterém ruskou politiku vystihl větou, že "medvěd nikoho nebude žádat o dovolení", potvrzuje, že Rusko je připraveno se podílet na vytváření nového světového pořádku. Ale jakého? Ani netušíme, jaký pořádek vytváří samo u sebe. Co může nabídnout světu, když nic nevíme o vlastních hodnotách a ideálech?

Za čtvrtstoletí od rozpadu SSSR se ruská společnost zamerikanizovala více, než si uvědomují sami Rusové. V ruské politice je víc "public relations" než ideologie.

Hlavním hrdinou je silný a konzervativní prezident, který je osobně ztělesněním Ruska nejen pro Rusy, ale už dávno i pro svět. Rusko je Putin a Putin je Rusko. A proti hlavnímu hrdinovi už nestojí politici, ale karikatury: hloupá Psakiová, blázen McCain, Hitlerův pohrobek Merkelová a padouch Obama. Tak mluví obyčejní lidé, na státní úrovni se užívají eufemismy.

Tato personifikace a zjednodušení se odehrává i uvnitř země. Ubývá lidí schopných vést spor argumenty, přibývá nalepovačů nálepek. Je snazší označit odpůrce za nepřátele: Navalnyj pracuje pro Američany, Makarevič zaprodal vlast, Němcov zradil Rusko. Taková tvrzení už nebudí otázky, ale naopak mizí nutkání je klást, a tím i potřeba odpovídat.

Nejspíše se brzy odnaučíme diskutovat. A budeme vřele vzpomínat na Psakiovou a její přeřeknutí o "Rostovských horách" či na její příchod na tiskovou konferenci v jedné botě, píše list Gazeta.ru.